Prepiste dejiny

Náš malý seriál ke 30 letům od přesídlení Rádia SvobodnáEvropa/Rádia Svoboda do Prahy uzavíráme záznamem debaty v Knihovně Václava Havla. O tom, jakých bylo těch 30 let, jak se stanice proměnila, jestli dnes ještě jde vlastně o rádio a také o jejím významu pro země, kam vysílala, vysílá a snad i vysílat bude jsme hovořili s Jeremym Branstenem, regionálním ředitelem pro východní Evropu v Rádiu Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, a novinářkou Deníku N Petrou Procházkovou.

Střídání ministrů je běžná věc. Stejně tak běžné je, že kdysi slavní politici a zmizí z paměti. Který ministr spravedlnosti jezdil po Praze padesátkou a dostával za to čočku? Který neuměl ani česky a byl navíc rytíř? A který chtěl nechat popravit svého předchůdce? A který řídil justici v době procesů? Plnou verzi dílu najdete na Gazetistu, HeroHero a Forendors.

Před 30 lety se přičiněním tehdejšího ředitele Rádia Svobodná Evropa Pavla Pecháčka přestěhovala stanice z Mnichova do Prahy. My jsme si o tom, jak RFE/RL v Praze působila a působí povídali přímo v jejím sídle na pražském Hagiboru s Jeremym Branstenem, regionálním ředitelem provýchodní Evropu v Rádiu Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, vedoucím ruského vysílání Andrejem Šarijem, Maryanou Drach, která vede ukrajinské vysílání, zastihli jsme také Ainuru Asankojoevu z kyrgyzské redakce. Z archivní nahrávky jsme kvyprávění přizvali i Pavla Pecháčka, s nímž jsme se na Hagiboru setkali už po roce 2000, kdy jsme o Přepište dějiny neměli ještě ani tušení.

Jak probíhaly represe proti odpůrcům nacismu? Proč se téměř neví o úspěšném atentátu na Hauptsturmführera SS Augusta Gölzera? A můžeme o konci války hovořit jako o osvobození, nebo šlo o přechod do nové, rodící se diktatury? Ikonickými místy spjatými s nacistickou okupací a dobou poválečného účtování se před několika dny v brně v rámci festivalu Meeting Brno vydal i podcast Přepište dějiny. Chcete se přidat? Tak nastupovat, autobus vyráží…

O Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda se v posledníchměsících mluví ve dříve nečekaných souvislostech - Trumpova administrativa se snaží zastavit financování rádia, které sama pomohla vytvořit na počátku 50. let minulého století. V malém seriálu věnovaném RFE/RL se v první části ohlédneme s historikem Prokopem Tomkem za minulostí této stanice a za jejími počátky.

Konec války před 80 lety znamenal nejen finální fázi letitého soužití Čechů a Němců, ale také často dnes zapomenuté nebo nepřipomínané konce starých světů. Příkladem může být jediná absolutní deportace celé národnostní menšiny unás — moravských Chorvatů. Po čtyřech stoletích života na jižní Moravě se právě v roce 1945 začala uzavírat jejich existence coby sourodého etnika. V bonusu na HeroHero, Gazetisto a Forendors vám pak čeká malá upoutávka na naši nedávnou slovenskou cestu.

Před 75 lety začal politický proces s Miladou Horákovou. Zčinnosti této odvážné ženy dnes vlastně zůstává v obecném povědomí právě až tento konec. Jemu ale předcházel život zasvěcený sociální tematice, ženské otázce a právům atd. O čem Milada Horáková psala před válkou do novin a za cose brala coby poslankyně po válce. V bonusu pak připomeneme také osud jejích dopisů na rozloučenou i to, jestli jsme jejich „objevení“ po roce 1990 nakonec také nepřepsali.

Možná vám v posledních týdnech někdo vykládal něco o tom, že se už nesmí mluvit o osvobození Rudou armádou. Nebo že se Patton radoval z vybombardování plzeňské Škodovky. Případně, že příště už budeme slavit okupaci nacisty místo osvobození Sověty. Tak jsme se do těch e-mailů, co si posílají rodiče a prarodiče koukli. Pěkný to bylo. A v bonusu na HeroHero, Gazetisto a Forendors si pak řekneme, o tom, jak USA dělaly propagandu Kremlu už v roce 1978.

Večerníčkovi je 60… A Česká televize nás pozvala do party šesti podcastů, které se na tenhle fenomén podívají vždy po svém. U nás je to jasné, Večerníček a dějiny. Trautenberk je takový povinný základ, ale my se koukli na i Večerníčky podleWolkera, Olbrachta, Majerové, Vančury, Řezáče, Fučíka a - ano, tušíte správně - i podle Antonína Zápotockého vznikla jedna pohádka na dobrou noc. Ještě teď se bojíme usnout.

Veřejný prostor se zaplnil sporem, zda bylo Československo Rudou armádou v květnu 1945 osvobozeno nebo de facto okupováno. Tak snadné to ale není. Proto jsme 8. května v Divadle X10 coby hosté podcastu Dobrovský & Šídlo rozebrali, jak různorodý a složitý byl konec druhé světové a proč jej není dobré tak či onak zplošťovat. Díky záznamu můžete být také u toho.

Před rovným stoletím byl slavnostně otevřen Tyršův dům v Praze jako sídlo Sokola v nové republice. Jaké byly ale osudy tohoto malostranského paláce před tím? Kdo všechno zde žil a třeba i zanechal stopy? A jak se místo proměnilo pod správou Sokolů. Speciálním dílem z tělocvičny i od bazénu podcast Přepište dějiny provedli vzdělavatel Sokola Michal Burian a členka vzdělávacího odboru Sokola Kateřina Pohlová.

V těchto dnech by 100. narozeniny oslavila Marie Kabrhelová.Jestli vám to nic neříká, tak je to vlastně dobrá zpráva. A taky tak trochu doklad toho, že i politicky angažovaní jednotlivci spojení jen se svou dobou a funkcí z dějin nakonec tak či tak vypadnou. A tak se tentokrát podíváme na několik ve své době obávaných žen-komunistek, které ze společné paměti vlastně překvapivě rychle zmizely.

Jak se blíží volby, zjevuje se zase v debatách pojem Sudeťák. Kde se ale vzal, co všechno to kdy znamenalo a proč stále tento pojem a s ním všechny české a moravské Němce redukujeme na Henleinovce konce 30. let? A vezmou nám už ty chalupy na horách nebo je to už dávno vyřízený boj? Tak proč stále funguje? Jestli on někomu ten Sudeťák prostě už jen nestraší vhlavě.

Osvobození Československa uvítala vláda v Košicích, kde také vyhlásila svůj program. Jenže ten byl napsán a schválen v Moskvě. Londýnský exil mohl už jen komentovat. neměl by to tedy být spíše program moskevský? A proč se pak stále divíme, že se stal základem stalinizace Československa? A dá se to dnes s něčím aktuálním srovnávat?

Středoškolský profesor Unai Eguia se společně s Antónem Gandariasem vydává napříč Evropou, aby zjistili více o osudu Antónova strýce, který beze stopy zmizel během druhé světové války. Pátrání je přivede až do Prahy a odhalí příběh ředitele krematoria v pražských Strašnicích Františka Suchého a jeho syna. Tak začíná příběh dokumentárního filmu Popel, který jde nyní do distribuce a přináší neskutečně silný příběh gradující v Praze a ve Strašnickém krematoriu. K vyprávění o tomto filmu jsme si pozvali znalce dějin vězeňství historika Aleše Kýra.

Třetí setkání s Danielou Tinkovou na téma osvícenství vnese do děje jména známá ze školních lavic. Dobrovský, Jungmann, Kramerius… Jenže obrození není jen české téma, ale týká se více společenství té doby, které se zmítají mezi jazykem a politikou, mezi básničkami a ústavou… Jenže není nakonec výsledkem toho všeho frustrace — třeba rakouských Němců vůči těm říšským, Čechů vůči Němcům atd.?

V druhé části našeho hovoru s Danielou Tinkovou o osvícenství se zaměříme na společnost jako takovou. Můžeme vnímat 18. století jako čas informační revoluce? Proč se najednou takový důraz začal klást na vědění a odbornost. A jak s tím souvisí relativizace hodnot? Nedochází u tady vlastně k erozi společenské struktury, zatím pozvolna a nerevolučně?

Vyslyšeli jsme volání některých posluchačů po starších dějinách a vydali jsme se o století hlouběji než obvykle. Ale protože bychom si sami netroufali, přizvali jsme Danielu Tinkovou, která je expertkou na osvícenství. Tři týdny se tak budeme zabývat dobou Marie Terezie a Josefa II. Co všechno z té doby vlastně žijeme i dnes? Kdy začínají moderní dějiny? V první části se podíváme třeba na to, jak se formoval moderní stát a jeho instituce.

Blížící se výročí konce druhé světové války začne rezonovatnejrůznějšími formami připomínání. My se podíváme na nejednoznačné a složité události jara a léta 1945 v Moravském Krumlově. Místo dnes známé hlavně Muchovou epopejí zažilo konec války, v němž se proplétá snad až příliš motivů. V bonusu na Gazetistu, HeroHero a Forendors se pak po delší době zaměříme na několik knih, které nás v poslední době zaujaly.

Tak se zase mluví o míru bez jednoznačného vítězství. Velmoci malují hranice nových států, uzavírají příměří i mír bez napadané strany války, vyklízejí pole protivníkovi, když ani po letech bojů něčeho dosáhly… Dvacáté století zažilo leccos a zdá se, že to zažijeme zas. Jaké to mívalo důsledky a jak taková jednání o míru v minulosti dopadla? V bonusu na Gazetistu, HeroHero neboForendors proberem i to, jak USA jednaly o míru v Korei a Vietnamu.