world Bible

Studujeme desátou kapitolu knihy Přísloví. Tento oddíl dává světlo do vztahů mezi lidmi. Objevují se tu dvě protichůdné postavy, které spolu komunikují. První, která jedná bez rozumu. Její bezbožnost jí může přinést chvíle bohatství, ale dopadají na ní důsledky jejího chování. Druhá postava je rozumná, má moudrost a ve svém životě dostává něco mnohem vyššího, vysvobození ze smrti a věčný život. Kéž bychom se svým zájmem o Boží slovo stali moudrými. Oddanost Bohu poskytuje nezměřitelný zisk ve všech oblastech našeho života.

Ve výkladu deváté kapitoly knihy Přísloví se nacházíme ve fázi, kdy je mladík přijat za studenta školy moudrosti. Přesně tam, kde je ředitelem sám Bůh. Moudrost otevřela svou školu a hlasitě zve všechny, kteří se nechají pozvat, a to i nás. Buďme těmi, kteří chtějí opustit hloupost, abychom ve spojení s Pánem poznávali dobré věci a pokoj Boží. Nenechme si hloupostí zaslepit oči, přehlušit svědomí povrchními věcmi a zastřít potřebu duše po věčnosti.

Moudrost jedná férově, nikdy nevede k nečestným skutkům, k falešným úmyslům, popisuje autor textu, král Šalomoun v osmé kapitole knihy Přísloví. Moudrost je ráda s člověkem a ráda střeží lidské kroky. Boží láska se zaměřila právě na člověka. Pro získání moudrosti je třeba investovat čas. Žít s Bohem v úzkém kontaktu, v blízkosti s Duchem Božím, který promění postoj srdce a mysli člověka. A v tom je naše výhra, když se vědomě a dobrovolně odevzdáme Boží vůli.

Kniha Přísloví k nám v osmé kapitole mluví o moudrosti, která není záležitostí vzdělání, nýbrž je dostupná všem lidem. To, co moudrost dělá moudrostí nejsou naše hezké myšlenky a vysoce morální názory, ale je to Boží slovo provázané působením Božího ducha. Jde o rozlišování mezi dobrem a zlem. Král Šalomoun ji charakterizuje tak, jak ji převzal od Boha. Jsme vybízeni, abychom moudrost chtěli získat, abychom ji hledali v pokoře před Pánem. Ten pak odstraní závoj z lidského srdce a vzdálí nepochopení.

Autor sedmé kapitoly knihy Přísloví, král Šalomoun, nám představí příběh mladíka, který se nechal svést cizí ženou. Uvidíme jeden z příkladů, jak je člověk váben, aby byl získán pro pro špatné cíle. Takových lákavých nabídek je dnes mnoho a je na nás, jak omezíme jejich vliv. Chraňme své manželství, nejdůvěrnější a nejtěsnější spojení s druhým člověkem. Pisatel ukazuje, jak moc si máme přisvojovat zapsané rady. Máme je na sebe navléknout, a tak je ukazovat druhým. Pak naše moudré jednání otvírá cestu Boží spásy.

Autor knihy přísloví, moudrý král Šalomoun, nás ve druhé polovině šesté kapitoly nabádá před cizoložstvím, před špatnými představami a vášní, jež jsou původci hříchu. Sledujeme život mladého člověka, který opustil domov a odešel do světa na zkušenou. Nemá zapomenout na věci, které ho učili jeho rodiče. Poučení má mít stále na mysli, tím se mi stanou ochranou před pádem. Partnerský vztah je třeba si hlídat. Ať je náš život a naše manželství svědectvím o tom, že s Bohem se žije lépe. Pak i naše slova budou mít před druhými váhu.

Člověk, který nemluví jasně, vyvolává hádky a říká ano zlu, může být jak člověk nevěřící, tak bohužel i věřící. Stává se tak při představě Boha, který přivírá oči nad lidskými hříchy. Taková představa je ale milná. Bůh miluje tak, že jeho lásku nejde srovnat s ničím jiným v celém tvorstvu. Stejně tak ale i nenávidí. Šestá kapitola knihy Přísloví obsahuje několik samostatných témat. Král Šalomoun tu uděluje užitečné rady. Mluví o způsobu života, který narušuje kvalitní a efektivní práci a vyjmenovává několik věcí, které Bůh nemá rád.

Autor textu, král Šalomoun, zde popisuje vážné téma manželského vztahu. Bůh nás stvořil jako muže a ženu a ustanovil pravidla, která se pro tento vztah uplatňují. Nenechme si deformovat svědomí, nevstupujme do duševní bolesti a potíží, nedopouštějme se kroků směrem ke smrti. Král Šalomoun nemá důvod něco zakrývat a hovoří otevřeně a pravdivě. O hezkých věcech mluví pěkně, o nepěkných tak, aby nás varoval. Rozprava o intimní povaze manželství hovoří otevřeně o nebezpečí, které vychází ze sblížení s cizí ženou.

Pisatel knihy Přísloví, král Šalomoun, nám v krátkých větách nabízí různé cesty života. Úzkou cestu, která nemá mnoho příznivců, ale vede k životu. Druhou cestu širokou plnou zástupů lidí. Je to však cesta soumraku a vede k záhubě. Ono totiž množství příznivců jednoho myšlenkového směru není zárukou správného rozhodnutí. Důležitý je cíl, ke kterému vede. Další věcí je, aby rozhodnutí našeho srdce bylo vědomé a pevné. Pak můžeme v moci Ducha svatého žít posvěcený život, který se Pánu Bohu líbí.

Párová vyjádření veršů v knize Přísloví nás vedou k možnosti volby. Máme na výběr a my se musíme rozhodnout. Některá jdou správným směrem, některá ne. A pro náš život z toho plyne buď užitek a požehnání nebo zátěž svědomí se ztrátou radosti. Autor textu, král Šalomoun, nám nabízí poznávání Božího slova otevřeně i skrytě. Jsme ve fázi, kdy mladý muž opouští otcovský dům a je na něm, aby se orientoval podle toho, co se naučil. Podlehne nebo obstojí? Podle čeho se rozhodujete vy?

Bojíte se? Lidé se bojí zlých věcí, které by se mohly stát. V obavách z horších dnů, ve stresu z očekávaných nezdarů žijí vyčerpaný život. Pokud máš důvěrný vztah s Pánem Ježíšem, můžeš žít bezpečně. Víš, jak si počínat v konkrétních situacích, vždyť rozumíš Božímu volání, jeho úmyslům s námi. Každý si může vybrat, kterou cestou se vydá. Král Šalomoun nám v knize Přísloví takových rozcestí a možností volby předkládá mnoho. Představuje je v párových vyjádření, která nám ukazují protikladný směr. Učí nás tak správnému rozhodování. Buď moudrost a směr k Bohu nebo pokušení. Kudy se vydáme? Podlehneme nebo obstojíme?

Blaze tomu, kdo našel moudrost. Boží moudrost má být předmětem našeho zájmu a pozorování. Tyto a další myšlenky vyplývají z textu sedmého až dvacátého druhého verše třetí kapitoly knihy Přísloví. Král Šalomoun nás zdravě poučuje o tom, co člověku prospívá, usměrňuje a vybízí k řádu v Boží rodině. Nabádá k trvalému a čistému vztahu s Bohem a ukazuje potřebu důvěry Pánu a jeho slovu. Mysleme na to, že věčný život a jeho důsledky není možné srovnávat s jakýmikoliv majetkem, zážitkem či pohodlím tohoto světa. Kdo se Božího Písma chopí a drží se ho, ten poznává nový život a působení Ducha svatého.

Jakmile mladý člověk opustí domov, dostává se do reality života. Šalomoun nás na začátku třetí kapitoly knihy Přísloví vybízí, ať chceme a držíme se poznání Božího zákona, jeho myšlení a vůli. Bůh si totiž přeje, abychom měli stejné vlastnosti jako on, abychom mu byli co nejvíce podobni. A to za všech okolností. Poznávání Hospodina je nejlepším způsobem, jak napřímit své klikaté životní stezky. Základem je důvěra Bohu. Ta má mít v našem životě jasnou převahu nad vlastními názory. Král Šalomoun nás ve svém textu orientuje právě na oblast každodenního života, kdy nám hrozí, že bychom si mohli vystačit s vlastní zkušeností a rozumností. Ale pozor, tak to není.

Jak víte, zkoumání biblických textů nám přináší vysoký užitek. Poznání totiž nepřichází samo sebou. Je závislé na nás samotných, na ochotě obětovat čas a energii. Pokud dostává prostor Boží slovo, Boží vůle, Bůh se stává naší pomocí, je ochráncem a dohlíží na naši cestu. Poznávání Pána Boha a jeho věcí otevírá možnost stát se novými lidmi. Ztrácí se totiž naše falešná sebejistota, naše pýcha. Pakliže si uvědomujeme svoji nedokonalost, jsme ochotni přijímat rady a napomenutí, pak jsme také připraveni k růstu a k získávání moudrosti. Autor textu, král Šalomoun, nám v začátku druhé kapitoly probírané knihy Přísloví sděluje, že ti, kdo mají s Bohem vyjasněný vztah, mohou též počítat s tím, že moudrost vejde do jejich srdce. Ukryjme i my Boží příkazy ve svém nitru.

Zveme vás k poslechu výkladu konce první a začátku druhé kapitoly knihy Přísloví. Není to jen sbírka lidových moudrostí, ukazuje nám příběh mladíka, který roste v muže, v moudrého člověka, který má rozhled. Ne nadarmo se tato část nazývá „Pozváním do školy moudrosti“. Tato výzva nás volá k tomu, abychom se stali učedníky, kteří se budou proměňovat ve svém charakteru. Tedy abychom byli těmi, se kterými může Bůh počítat pro své dílo. Pojďme se na cestu věrnosti Hospodinu podívat do textu krále Šalamouna, ponořit se do myšlenek Božího slova, které proměňují život. Nebudete zklamáni.

První kapitola knihy Přísloví od desátého do třicátého třetího verše, rozebírá téma o pokušení mimo domov. Pojem hřích. Smrt za hřích totiž neznamená zánik těla, ale ztrátu Boží přítomnosti. Přesto pokušení bývá veliké, promyšlené a snadno můžeme přijmout normu lidí kolem nás. Šalomoun nás vybízí, ať nechodíme cestou hříchu. Ať se nehoníme za pomyslným cílem, za ziskem, který pouze chystá léčku života. Boží moudrost volá všechny do školy. Učme se podle měřítek Božího slova, abychom mohli pracovat na Božím díle.

Věnujeme se první kapitole knihy Přísloví, pátému až devátému verši. Autor, král Šalomoun, ukazuje, k čemu jsou přísloví dobrá. Těm, kdo budou naslouchat, pomohou k vlastnímu rozvoji. Bůh svůj klenot moudrosti nerozházel po Zemi, ale ukryl ho v Písmu a je na nás, abychom ho studiem odhalili. Učení je cesta, jak se stali mnozí lidé rozumnými. Obohaceni Písmem se můžeme stát moudrými. Zkoumání Písma nás obrátí správným směrem. Kniha Přísloví je postavena na takové formulaci textu, která nám ukazuje, jak si v životě počínat moudře a zároveň vidět kontext s hloupostí. Odlišuje věci důležité od nepodstatných.

Starozákonní kniha Přísloví je sbírkou moudrosti. Obsahuje nejen mnoho užitečných myšlenek, které přináší užitek pro náš osobní život. Buď nás příjemně utvrdí, že děláme věci správně, nebo napomene. Posláním Božího slova je, abychom poznali, jak jednáme. Moudrost, tedy schopnost správně využívat znalosti, je umění, kterou nám tento starozákonní biblický šperk pomůže vidět.

Obracíme se opět do Starého zákona, knihy Přísloví, která nás přenese nás do Šalomounovy moudrosti, jeho rozhledu a schopnosti pozorovat jak věci viditelné, tak věci skryté. Ano, jedná se o knihu, která dokáže vystihnout podstatu, precizně formulovat myšlenky v krátkých výstižných větách. Slova pravdy, která si snadno zapamatujeme, protože vycházejí ze života. Řadíme ji do básnických knih staré hebrejské poezie. Autorem textu je král Šalomoun a kniha Přísloví ukazuje modrost, kterou dostal od Boha.

Nahlédneme do poslední částí listu Efezským. Zamyslíme se nad výzbrojí, kterou křesťan potřebuje k účinnému duchovnímu boji. Aby dokázal obstát tam, k čemu ho Pán Bůh povolává. Apoštol Pavel nám ukazuje na mocnou zbraň - meč ducha, jímž je Boží slovo, na jeho účinnost v případě, že ho známe a umíme používat. Při proměně našeho života je právě tou zbraní, která proniká na rozhraní duše a ducha a rozsuzuje touhy a myšlenky člověka.