The adventure of cognition

Metaanalytická studie zahrnující více než 16 000 účastníků z 11 zemí zjistila, že osoby se silnějším zmatením základních znalostí častěji věří v paranormální jevy. Tato souvislost byla zvláště výrazná u účastníků z Finska. Výzkum byl publikován v časopise Personality and Individual Differences. Koncept záměny základních znalostí, který navrhli Lindeman a Aarnio, popisuje, jak náš mozek někdy zaměňuje různé typy základních znalostí, což vede k nesprávným vysvětlením. Naše mysl se vyvinula tak, aby zvládala specifické úkoly, jako je pochopení pohybu předmětů, rozpoznávání živých bytostí nebo výklad toho, proč lidé jednají určitým způsobem. Tyto přirozené způsoby myšlení však mohou být někdy nesprávně použity. Lidé mohou například zacházet s předměty, jako by byly živé, nebo věřit, že k přírodním událostem dochází díky neviditelným silám nebo duchům. Tato záměna může také vést k víře v jevy, jako jsou duchové, magické síly nebo jiné nadpřirozené představy. Dochází k němu proto, že se náš mozek spoléhá na intuitivní zkratky, které nám připadají správné, ale nejsou založeny na vědě nebo faktech. Někdy mohou jedinci při svém uvažování přisuzovat záměry nebo znalosti neživým objektům, například hvězdám. Na výslovný dotaz však mohou jasně prohlásit, že nevěří, že hvězdy mají úmysly. Někteří vědci se domnívají, že k tomu dochází proto, že lidé používají dva systémy uvažování: jeden, který je intuitivní a automatický a slouží k rychlému rozhodování, a druhý, který je více promyšlený a logický. Autorka studie Albina Gallyamova a její kolegové se zaměřili na integraci poznatků z dříve publikovaných výzkumů o souvislostech mezi zmatením základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Snažili se ověřit, zda jedinci se silnějším zmatením základních znalostí skutečně častěji věří v paranormální jevy. Výzkumníci hledali v databázích vědeckých článků texty obsahující klíčová slova „základní znalosti“ nebo „ontologický zmatek“ a „paranormální“ nebo „nadpřirozené“. Toto vyhledávání přineslo 25 výsledků z 22 studií publikovaných v letech 2010 až 2024, které zahrnovaly údaje od 16 129 účastníků. Průměrný věk účastníků byl 28 let a 66 % tvořily ženy. Studie představovaly výsledky z 11 zemí: Austrálie, Finska, Japonska, Kanady, Německa, Rumunska, Ruska, Slovenska, Španělska, Spojeného království a Spojených států. Pozoruhodné je, že 10 z 25 výsledků pochází z Finska. Studie se lišily v síle uváděné souvislosti mezi záměnou základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Některé studie uváděly relativně slabé souvislosti, jiné naopak velmi silné. Všechny studie však dospěly k závěru, že tyto dvě psychologické charakteristiky spolu souvisejí. Ve všech studiích byla souvislost mezi zmatením základních znalostí a vírou v paranormální jevy v průměru mírná. Když se výzkumníci zaměřili na údaje z Finska, zjistili, že asociace uváděné finskými studiemi byly silnější než asociace ze zbytku skupiny. „Navzdory značné heterogenitě a potenciálním vlivům nezkoumaných moderátorů výsledky naznačují univerzální kognitivní vzorec spojující paranormální přesvědčení s určitými typy ontologických zmatků. Tato metaanalýza podtrhuje potřebu dalšího zkoumání kontextových variací pro pochopení komplexního vztahu mezi paranormálními přesvědčeními a ontologickými omyly,“ uzavřeli autoři studie. Studie objasňuje souvislosti mezi záměnou základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Je však důležité poznamenat, že design studie neumožňuje vyvozovat z výsledků kauzální závěry. Celý článek i s odkazy na studii naleznete zde: https://pepikhipik.com/2024/12/22/proc-lide-veri-v-nadprirozene-jevy/ Článek načetla AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

Proč je napříč světem tak rozšířená víra v neviditelné a nehmotné bytosti, které se kolem nás pohybují? Zkoumali to vědci ze specializované laboratoře na Moravě. Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA) je výzkumné centrum, které je součástí Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Jedná se o ojedinělou instituci exkluzivně zaměřenou na experimentální výzkum náboženství. Kombinací expertízy humanitních a přírodních věd, LEVYNA spojuje výzkumníky z oborů, jako je religionistika, antropologie, historie, psychologie a neurovědy a zkoumá náboženské představy a chování jak v laboratoři, tak v přirozeném prostředí. LEVYNA cílí na využívání naturalizujících vědeckých přístupů při studiu náboženství a vytváří výzkum náboženského chování, interdisciplinární spolupráci, metodologickou a explanativní integraci a inovaci. Mohamed zažil podle Koránu svůj první kontakt s andělem v temnotě jeskyně. Na Mojžíše mluvil Bůh na vrcholu hory Sinaj. A svatý František z Assisi zase řekl: „Poušť je pro nás místem, kde působí Duch svatý a naše srdce jsou otevřena.“ Velké náboženské zkušenosti a zážitky komunikace s Bohem, nadpřirozenem a přítomností nadpřirozených bytostí jsou velmi často spojené s odlehlými místy, kde se lidské smysly nemají čeho zachytit. A podobně duchy, poltergeisty, bukáky a strašáky „vidí“ děti nejčastěji, když jsou samy v temném pokoji. Vědci z brněnské Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství se pokusili ověřit, jestli se dá tento fenomén nějak vysvětlit. Experimentálně. Vědci pod vedením Jany Nenadalové a Dana Řezníčka se podívali na to, co se děje v hlavě lidí, kteří mají takto omezené smysly – jestli mají pocit, že se něco nebo někdo může v neproniknutelné temnotě kolem nich skrývat. Autoři v experimentu zkombinovali v laboratorním experimentu dotazníky, fyziologické signály (jako je měření potu) a rozhovory, aby prozkoumali, jak čeští vysokoškoláci a absolventi reagují na samotu v temné komoře. Vědci předtím, než pokusné osoby do místnosti zavřeli, tyto „pokusné králíky“ varovali, že během experimentu může někdo vejít dovnitř. To se sice nikdy nestalo, ale autoři zjistili, že tato nejistota je spojená s nepříjemným pocitem něčí přítomnosti. A to, ať už je člověk na ni připraven předchozím varováním, anebo ne. Tento pocit cizí přítomnosti by podle vědců mohl plnit evoluční funkci. Už od dob Charlese Darwina se totiž předpokládá, že strach je vrozenou psychologickou adaptací na převládající hrozby. A hrozba neviditelných predátorů číhajících v okolní temnotě patřila od vzniku našeho druhu mezi ty nejčastější a největší hrozby – ať už byla způsobená zvířaty, nebo jinými lidmi. Když se lidé ocitnou v podmínkách, kdy se nemohou spolehnout na své smysly, začnou aktivně vyhledávat možné signály v okolí. Někdy to může vést k adaptivnímu chování, jako je třeba útěk do bezpečí, ale jindy, když reálně žádné nebezpečí kolem není, nicméně jeho pravděpodobnost je vysoká, to může vést k pocitům cizí přítomnosti. Výsledkem jsou pak „subjektivně reálné“ zážitky s duchy, démony, poltergeisty a podobnými zvláštními bytostmi. Zdroj: Česká televize Článek načetla AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

Konspirační teorie bývají často vysvětlovány jako důsledek iracionality či problematických povahových rysů jednotlivců. Jeden z nejnovějších a nejdůkladnějších výzkumů v této oblasti ale ukazuje, že realita je daleko složitější. Nejde jen o „naivní důvěřivost“, jak se někdy může zdát. Lidé se k těmto teoriím přiklánějí hlavně proto, že jim poskytují komunitu, pocit sounáležitosti a možnost zapojit se do společného hledání odpovědí na nelehké životní otázky. Vědecký tým složený ze sociologů a marketingových odborníků z Bathu a Dublinu se rozhodl nahlédnout přímo „do terénu“. Analyzovali nejen internetová fóra, ale vydali se i mezi lidi. Sledovali především čtyři velká témata: konspirační narativy kolem 5G sítí, pandemie covidu-19 a očkování, urbanistické koncepty „patnáctiminutových měst“ a nízkodopravních zón a oblasti alternativního zdraví. Okrajově se setkali i s teoriemi o ploché Zemi. V letech 2017 až 2022 se účastnili veřejných setkání, konferencí i protestů a zároveň vedli rozhovory s jednotlivci, kteří popisovali své „probuzení“. Takto nasbírali desítky hloubkových rozhovorů, stovky stran poznámek a dokumentaci v podobě fotografií či letáků (konkrétně se jednalo o 32 rozhovorů se 23 účastníky, 362 stran poznámek a 105 fotografií). Celý článek zde: https://vtm.zive.cz/clanky/lide-nepodlehaji-konspiracnim-teoriim-kvuli-bizarnim-tvrzenim-zasadni-roli-hraje-pocit-sounalezitosti/sc-870-a-236598/default.aspx Tento článek namluvila AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

Soňa Peková, na objednávku slovenského zmocněnce Kotlára, vypracovala velmi pochybnou analýzu vakcín proti covidu-19 na základě které tvrdí, že tyto vakcíny jsou kontaminovány obrovským množstvím nebezpečné DNA. Aby své analýze dali potřebnou váhu, zveřejnili výsledky ve „vědeckém“ časopise a na studii připsali prominentního amerického antivaxera Fleminga. Problém je v tom, že tento časopis, vydávaný v Indii, je podvodný predátorský časopis, který po zaplacení zveřejní jakékoli bláboly. Jeho jediným cílem je získat od autorů publikační poplatky (přibližně $1,400). Články zveřejněné v tomto časopise jsou nesmyslné, jsou přijaty okamžitě po podání a neprocházejí žádným recenzním řízením. Výsledky uvedené v článku navíc samy odporují tvrzení autorů. Přestože byly „nalezeny“ miliardy molekul DNA, v přepočtu na celkovou váhu se jedná o minimální množství DNA, které je hluboko pod povolenými normami pro výrobu vakcín. Článek navíc používá nesprávnou metodologii, špatné kontroly a expriované staré vakcíny, u nichž pravděpodobně již došlo k rozpadu mRNA. Aby slovenští novináři dokázali nesmyslnost tohoto predátorského časopisu, zaregistrovali se v něm pod jmény smyšlených univerzit („Madeup University“ a „Univerzita Petra Kotlára“) a submitovali články složené z vymyšlených hloupostí, které byly okamžitě a bez jakýchkoli námitek přijaty. V ČR výsledky Kotlára a Pekové propaguje Angelika Bazalová s Karlem Drbalem, kteří navíc tvrdí, že ve vakcínách je obsažena DNA s“velmi nebezpečnými ostrými konci“, které mají vlastnost samovolně se začleňovat do chromozomální DNA a způsobovat rakovinu. Jedná se o naprosté nesmysly. Aby způsobily nádorový růst, musely by tyto fragmenty DNA mít velmi specifické vlastnosti (například přítomnost specifických promotorů, enhancerů, nebo protoonkogenů) a několik těchto kousků by se muselo současně v jediné buňce začlenit do několika velmi specifických míst v genomu (paní Bazalová samozřejmě neví do kterých) a to s přesností na několik nukleotidů. Pravděpodobnost takového vývoje je prakticky nulová. V preklinickych a klinických studiích jsou používány plazmidové DNA vakcíny, které jsou podávány ve velkém množství několika set miligramů. V těchto vakcínách je přítomno mnohomilionkrát více volných konců DNA nežli v mRNA vakcínách (plazmidová DNA se neustále štěpí a není možné izolovat a podávat čistou kondenzovanou uzavřenou plazmidovou DNA; i ta se ale dekondenzuje a štěpí v cílové buňce). Po podání těchto DNA vakcín není znám jediný případ, kdy by způsobily rakovinný růst. aké z toho plyne ponaučení? Na zlepšování bezpečnosti a účinnosti vakcín samozřejmě je a bude nutné neustále pracovat. Co je ale ještě důležitější: Všichni prominentní antvaxerští aktivisté jsou podvodníci a lháři. Nevěřte jim ani slovo. Vakcíny nezpůsobují rakovinu. Slovenská akademie detailně prozkoumala vakcíny proti covidu. Nenašla problém Slovenská akademie věd (SAV) oznámila, že přezkoumala očkovací látky proti onemocnění covid-19. Na základě této analýzy odmítla tvrzení zmocněnce slovenské vlády Petera Kotlára, že mRNA vakcíny obsahují zvýšené množství DNA a že představují riziko. Vakcíny organizace prozkoumala z podnětu vlády premiéra Roberta Fica. „Analýza složení mRNA vakcín jasně ukázala, že tyto vakcíny obsahují pouze stopové množství molekul DNA, které je hluboko pod schválenými limity,“ uvedla Slovenská akademie věd (SAV). „Vakcíny také neobsahují žádné příměsi jiných látek, a zejména neobsahují grafenové sloučeniny,“ vyvrátila rovnou několik kolujících dezinformací. Více zde: https://pepikhipik.com/2025/08/22/20407/

V dalším pořadu cyklu AI horizonty se zeptáme dětí a mladých lidí, jak vnímají umělou inteligenci. Přejí si žít v přetechnizovaném světě, který pro ně chystáme, nebo se naše budoucí generace vrátí do lesů? Za možnost zveřejnění záznamu této debaty děkujeme projektu AI dětem.

Systémy umělé inteligence se učí z dat, která vytvářejí lidé. Kolik úsilí stojí, aby nepapouškovaly předsudky, které se s námi táhnou po generace? Jak vytvářet systémy, které budou spravedlivé ke všem? Hosté: Nina Fárová, Jakub Konrád, Petra Slížková Moderátorka: Marta Martinová AI horizonty - cyklus debat o umělé inteligenci AI horizonty pořádá AI dětem, TAH a Didaktikon a Nadace Rosy Luxemburgové. Debaty se odehrávají v Kampusu Hybernská.

Ukázka z knihy Sedm hříchů paměti: Jak si pamatujeme a zapomínáme (v originále The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers) Daniela L. Schactera. Předkládá v ní sedm problematických faktorů paměti: zapomínání, roztržitost, paměťový blok, záměnu, sugestibilitu, zkreslování a přetrvávání. Daniel Lawrence Schacter (narozen 17. června 1952) je americký psycholog. Je profesorem psychologie na Harvardově univerzitě. Jeho výzkum se zaměřuje na psychologické a biologické aspekty lidské paměti a amnézie, se zvláštním důrazem na rozlišení mezi vědomými a nevědomými formami paměti a v poslední době na mozkové mechanismy paměti a zkreslení mozku a na paměť a simulaci budoucnosti. Schacter získal bakalářský titul na University of North Carolina at Chapel Hill v roce 1974, magisterský a doktorský titul na University of Toronto v roce 1977 a 1981. Jeho doktorskou práci vedl Endel Tulving. V roce 1978 působil jako hostující výzkumný pracovník na katedře experimentální psychologie Oxfordské univerzity. Zabýval se také vlivem stárnutí na paměť. Profesor Schacter ve svém výzkumu využívá jak kognitivní testy, tak zobrazovací techniky mozku, jako je pozitronová emisní tomografie a funkční magnetická rezonance. Schacter napsal tři knihy, vydal sedm svazků a publikoval více než 200 vědeckých článků a kapitol. Mezi jeho knihy patří např: Searching for Memory: The Brain, the Mind, and the Past (1996); Forgotten ideas, neglected pioneers: Richard Semon and the story of memory (2001); [1] The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers (2001). Kromě svých knih Schacter pravidelně publikuje ve vědeckých časopisech. Mezi témata, kterými se zabýval, patří např: Alzheimerova choroba, neurověda paměti, age-related memory effects, otázky spojené s falešnou pamětí, paměť a simulace. V roce 2012 v rozhovoru pro časopis American Psychologist uvedl, že náš mozek je jako stroj času, přesněji řečeno funguje jako simulátor virtuální reality.

Seznamte se se členy českého olympijského týmu. Dozvíte se, jak skloubit studium a vrcholový sport, jaké bylo zahájení her v Paříži, či jaké to vůbec je, soutěžit na olympiádě… Setkání s olympioniky se uskutečnilo v rámci akce UniKátní START 2024/25 | Zahájení akademického roku v Kampusu Hybernská.

Vědění lidstva roste. Díky rozšíření internetu se demokratizoval přístup k informacím a narostl objem dat, ze kterých se AI systémy mohou učit. Jak by měla zareagovat oblast vzdělávání? Co si dnešní lídři českého vzdělávání myslí, že by se děti měly učit, aby z nich vyrostli spokojení dospělí?​ Hosté: Bořivoj Brdička, Ondřej Šteffl, Ondřej Neumajer Moderátorka: Ivča Böhmová Záznam veřejné debaty z cyklu AI horizonty z Kampusu Hybernská, která se konala 30. 9. 2024. AI horizonty pořádá AI dětem, TAH a Didaktikon a Nadace Rosy Luxemburgové.

Ukázka z knihy Papouščí nářek a jiné pravdivé příběhy o zvířecích intrikách, inteligenci a důvtipnosti. Eugene Linden, americký biolog, autor šesti knih o živé přírodě, přispívá do časopisů Time a National Geographic a je poradcem ministerstva zahraničí pro rozvojový program OSN. Autor Eugene Linden na základě řady věrohodných vyprávění a svých bohatých zkušeností analyzuje různé „nadstandardní“ typy chování zvířat. Vybírá si tak malou, ale o to zajímavější část etologie: do jaké míry jsou různá zvířata schopna vlastního přemýšlení a uvědomění si sebe sama. Všímá si rovněž těch schopností, které jsou většinou uváděny jako čistě lidské, např. smyslu pro humor, znalosti hodnoty peněz, přátelství, vděku, lásky nebo naopak vypočítavosti, pomsty, zrady či smutku. Poutavě a humorně líčené krátké příběhy ze zoologických zahrad připomínají populární knihy Geralda Durrella. Webové stránky Eugena Lindena cílí na širokou škálu témat od životního prostředí po sociální a ekonomické otázky. Naleznete zde články o vědě a dynamice klimatických změn a o možných sociálních, ekonomických a environmentálních dopadech globálního oteplování. Další články o životním prostředí se zabývají ohroženými zvířaty, krizí biologické rozmanitosti, ohrožením vodních zdrojů, globálním odlesňováním a politikou životního prostředí. Stránky obsahují také odkazy na Lindenovy články o sociálních otázkách, od těžkého údělu původních obyvatel až po dynamiku finančních trhů. Některé texty se dívají do budoucnosti a nabízejí předpovědi, jak by takové faktory, jako jsou rozdíly ve mzdách, populační tlaky, migrace a vzestup náboženského fanatismu, mohly přinést zvýšenou nestabilitu a drastické změny. Blog & Podcast Dobrodružství poznávání

Ukázka z knihy „ŠEST ROSTLIN, KTERÉ ZMĚNILY SVĚT“ Příběh šesti rostlin (chinovníku, cukrové třtiny, čajovníku, bavlníku, bramboru a kokainovníku) ukazuje, jak významně spoluurčovaly tyto plodiny vývoj v některých částech světa a jak skrze člověka, který je pěstoval, přinášel do nových oblastí a bohatl jejich využíváním, mohly skrytě ovlivňovat nejen zemědělství a průmysl, ale kupříkladu i kolonizaci tropických oblastí, obchod s otroky či mezinárodní vztahy. 2004, AcademiaZuzana Šťastná

Jak bude vypadat pracovní trh v budoucnosti? Možná trochu jako v této bláznivé sci-fi povídce. Autorka: Tereza Kovanicová Čte: Jaroslava Someše

Povedená sci-fi povídka o tom, jak může být hlídání synovce náročné.

Umělá inteligence a další technologie za poslední dekády nenávratně proměnily svět. Co ale znamená jejich rozmach pro náboženství a kulturu? Jak se tomu staví náboženští lídři a jak AI proměňuje každodenní život věřících? Potřebujeme s neustále se zvyšujícími schopnostmi inteligentních systémů redefinovat pojem lidství?​ Hosté: Pavel Pola Kněz, teolog, člen Řádu bosých karmelitánů, rektor kostela Pražského Jezulátka. Absolvoval sebezkušenostní výcvik psychodynamického směru a doktorské studium v oboru spirituální a ekumenické teologie. Vede kurzy meditace a věnuje se duchovnímu doprovázení. František Štěch František Štěch, Th.D. v současné době působí jako koordinátor výzkumné skupiny pro teologii a současnou kulturu na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se především fundamentální a systematickou teologií. Aktuálním předmětem jeho odborného zájmu je teologická interpretace krajiny, kyberprostoru, umělé inteligence a digitálních technologií. Petr Vizina Petr Vizina je český novinář a hudebník. Působil jako vedoucí kulturní redakce zpravodajství České televize. Byl členem redakcí Lidových a Hospodářských novin, psal do Respektu, Reflexu či AD Magazínu, působí i v Českém rozhlase. Pro Českou televizi připravoval pořad Musicblok, moderoval pořad Před půlnocí či literární pořad U zavěšené knihy. Od roku 2023 je šéfredaktorem časopisu Qartal, který vydává Galerie Hlavního města Prahy. Studia Katolické teologické fakulty UK v oboru teologie dokončil prací o současné české literatuře a fundamentální teologii. Studia aplikované etiky dokončil prací na téma etiky dialogu v díle nizozemského autora Michela Fabera. Je držitelem ceny Josefa Dobrovského. Na KTF UK obhájil rigorózní práci na téma digitální strukturální proměny veřejnosti. Moderátor: Ondřej Hrách Debata se uskutečnila 17. června 2024 v Kampusu Hybernská v rámci cyklu AI horizonty. AI horizonty pořádá AI dětem, TAH a Didaktikon. Nahrávka byla pořízena se souhlasem pořadatelů.

Historie bývalé františkánské rezidence na Skalce v Mníšku pod Brdy Po velkém moru v roce 1680 se rozhodl majitel mníšeckého panství Servác Ignác baron Engel z Engelsflussu († 26.2.1704), jsa bezdětný, vystavět na vrchu Rochoty nad Mníškem poutní kapli sv. Maří Magdaleny s benediktinskou rezidencí. Za tímto účelem přikoupil kus lesa od sousedního panství dobříšského hrabat Mansfeldů a po určitém prodlení přikročil k výstavbě. Stavbu vedl v letech 1692 – 1693 Kryštof Dientzenhofer, na stavbě jsou písemně doloženi políři Jan Rektoris (1692) a Benedikt Spineta (1693), oba dočasně bydlící v Mníšku. Zřejmě nedlouho po dokončení stavby, nebo současně s ní, se začala budovat rezidence, určená pro čtyři členy benediktinského kláštera sv. Mikuláše v Praze na Starém Městě. Tato přízemní obdélná stavba byla kolem roku 1700 vybavena štukovými stropy (refektář), což hovoří pro to, že již tehdy byla hrubá stavba dokončena. V jiném sále byla vytvořena nástropní freska „Kající sv. Maří Magdalena“ od významného českého malíře Petra Brandla, která byla roku 1954 sňata na plátno a přenesena do kostela v Mníšku. Skalecký areál se kromě kaple a rezidence skládal ještě ze samostatně stojícího rekollekčního stavení (poustevny) s kaplí Bolestné Panny Marie, nacházející se na nejvyšším místě skaleckého areálu. Tato přízemní čtvercová budova má vnitřek rozčleněn tak, že kolem vstupní chodby s bývalou kaplí Bolestné Panny Marie, nacházející se na protilehlém konci proti vstupu do objektu v půlkruhové apsidě, se nacházely čtyři cely, v nichž mohli benediktinští bratři samostatně konat duchovní cvičení. Kaple sv. Maří Magdaleny na elipsovitém půdorysu je uvnitř zařízena jako krápníková jeskyně (grotta), zaklenutá kupolí. Byla postavena dle předlohy kaple sv. Maří Magdaleny u Marseille, kam roku 1690 Servác Ignác Engel vyslal Kryštofa Dientzenhofera k pořízení plánů. Dle posledních výzkumů se konkrétně jedná o poutní kapli v Sainte-Baume u Marseille, která je vytvořena přirozenou jeskyní a má architektonicky ztvárněné průčelí, podobné skalecké kapli. Půdorys kaple na Skalce připomíná kapku, což lze spojit s kajícím pláčem Maří Magdaleny. Podobně jako kaple v jižní Francii i skalecká kaple byly situovány vysoko nad okolní krajinou a je zřejmé, že místo k výstavbě kaple na Skalce bylo vybráno zcela záměrně. Nad vstupním portálem se nachází kartuše s donačním latinským nápisem, který zní: „Illustrissimus dominus Servatius Ignatius liber baro de Engelsfluss, sepulchri Hierosolymitani eques, dominus in Mnissek et Magna Chrasticz, S. C. R. M. consiliarius, inclyti judicii feudalis et cameratici assessor nec non primarius regius capitaneus districtus Podbrdensis fieri fecit anno 1693“ (v překladu: „Velevzácný pán Servác Ignác svobodný pán z Engelsflussu, rytíř Božího hrobu, pán na Mníšku a Velké Hraštici, císařský rada a přísedící manského a komorního soudu, též přední královský hejtman kraje Podbrdského založil v roce 1693“). Na hlavním oltáři stála socha sv. Maří Magdaleny od pražského sochaře Jana Jiřího Bendla, vzniklá ještě před samotnou výstavbou kaple. Bendl vytvořil také sochy čtyř poustevníků sv. Pavla Thébského, Antonína Velikého, Ivana a Prokopa ve výklencích v lodi kaple. Ikonografický program je zde nesen myšlenkou „viva contemplativa“ (život kontemplativní). Poustevnictví a kajícný život sv. Maří Magdaleny je zde zdůrazněn přítomností zakladatelů poustevnického života v Egyptě sv. Pavla a Antonína a současně českých poustevníků sv. Ivana a Prokopa. V lodi se nacházely ještě dva boční oltáře – sv. Františka Serafínského a Matky Boží dobré rady. Pokračování zde: https://pepikhipik.com/2024/06/16/vylet-rodaku-z-mnisku-pod-brdy-do-barokniho-arealu-skalka/

Plošná reklama v politických kampaních a propagandě je old school. Online prostor prochází rychlou proměnou a nabízí neustále nové možnosti manipulace lidí. Jakou roli v celé mašinérii hraje AI? Jaký mají vliv doporučovací systémy? Co přináší generativní umělá inteligence? Je vůbec možné se účinně bránit — ať už systémově nebo jako jednotlivci?​ V dalším pořadu cyklu AI horizinty s názvem AI a propaganda se setkáte s hosty Josefem Holým a Veronikou Batelkovou, moderuje Ondřej Hrách. Josef Holý → Spoluautor podcastu Kanárci v síti. Technolog s vášní pro vše lidské a stejně hlubokou nedůvěrou k technoutopismu. Pracoval ve firmách jako je Sun Microsystems, MSD, Avast nebo Semantic Visions. Přes téma rizik umělé inteligence se v posledních letech dostal k širšímu tématu digitálních manipulací, výpočetní propagandy a dezinformací, o kterých spoluvytváří český podcast Kanárci v Síti a přednáší na FIT ČVUT předmět “Hacking mysli”. Veronika Batelková → Veronika Batelková je lektorkou mediální a informační gramotnosti. Lektoruje od roku 2018 a nejvíce se zaměřuje na učitele, knihovníky a další vzdělavatele, zároveň má letité zkušenosti s žáky a studenty. Vede organizaci Zvol si info bojující proti dezinformacím, pořádá mezinárodní školicí projekty pro pracovníky s mládeží a podílí se na výuce několika univerzitních kurzů na Masarykově univerzitě, kde úspěšně absolvovala studium žurnalistiky, politologie a informačních věd se zaměřením na technologie ve vzdělávání. AI horizonty je cyklus debat s odborníky z různých oblastí, kteří nasvítí téma umělé inteligence z dvanácti perspektiv. AI horizonty pořádá AI dětem, TAH a Didaktikon. Záznam pořadu byl pořízen v Kampusu Hybernská dne 28.05. 2024 se souhlasem pořadatelů.

O tom, jestli existuje něco specifického na práci žen ve vědě. Z čeho lze čerpat inspiraci. Jak se daří skloubit osobní a profesní život Hosté: Ivana NobleVladimíra Petráková Moderuje: Mgr. Daniela Brůhová Pořadeatel: Centrum péče o duši UK Místo konání:

Záznam veřejné debaty "Prolomení bariér v akademickém prostředí”, kterou uspořádal Francouzský institut v Praze spolu s Goethe-Institutem a Univerzitou Karlovou v rámci cyklu Queer 24. Akce proběhla ve čtvrtek 18. dubna v Kampusu Hybernská a hlavním tématem byly zkušenosti LGBTQ+ komunity na akademické půdě. Na této akci podporované Francouzsko-německým kulturním fondem se sešli francouzští, němečtí a čeští řečníci, kteří diskutovali o obtížích, s nimiž se setkávají studenti a výzkumní pracovníci z LGBTQ+ komunity. Diskuse se bude týkala i osvědčených postupů a předpisů v oblasti sociální, administrativní, aj. Mezi účastníky byli např: Diskusi moderoval český fotograf, novinář a aktivista Lukáš Houdek. Po skončení diskuze byly promítnuty krátké filmy, které ilustrují zkušenosti LGBTQ+ komunity v každé ze tří zemí.

Oblast práva reaguje na společenské změny se zpožděním. Jak by se měla proměňovat s příchodem neustále se zlepšujících inteligentních systémů tak, aby společnost prosperovala? Jakým směrem by se mělo posunout licenční právo ve vztahu ke společnosti, zaměstnanosti, distribuci bohatství, ochraně duševního vlastnictví? Jaká jsou pro a proti regulace umělé inteligence (AI aktu) a jak k tomu přistupují země mimo EU? Odpovědi na tyto otázky se dozvíte se ve druhém dílu cyklu debat AI horizonty s názvem AI a právo. Moderátor: Hosté: Pořadatelé: ⁠AI dětem⁠⁠TAH⁠⁠Didaktikon⁠ Záznam besedy byl pořízen 11. dubna 2024 v HYB4CITY v Kampusu Hybernská.

Jak začala strmá cesta k genderové rovnosti na Islandu? Panelová diskuze v rámci Úterků s Knihovnou Jiřiny Šiklové se zaměří na odrazové můstky na cestě k genderové rovnosti na Islandu ve 20. století se zaměřením na první islandskou stávku žen (1975), zvolení Vigdís Finnbogadóttir islandskou prezidentkou (1980) či vznik Ženské aliance, díky níž politická účast žen v parlamentu poskočila z 5 % na 15 % (1983). Hostky Rakel Adolphsdóttir a Sigríður Jónsdóttir z Islandské národní knihovny také představí unikátní dokumenty z Women‘s History Archives, archivu shromažďujícího dokumenty z historie islandského feministického hnutí a jeho klíčových osobností. Budou se také zabývat průsečíkem role historičky a aktivistky z dnešního pohledu (nejen) v kontextu výše zmíněných archivních sbírek. Akce se konala v rámci projektu „KU-CH2-033 – Od Elišky Krásnohorské k Jiřině Šiklové – po stopách ženské vzdělanosti“ podpořeného Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem prostřednictvím Fondů EHP (Program Kultura). Záznam besedy byl pořízen v Kampusu Hybernská v HYB4CITY dne 9. dubna 2024. Pořadatelen akce byla nezisková organizace GENDER STUDIES.