Portréty

„Šéfredaktor Rudého práva zmizel!“ – hlásal titulek článku v novinách Večer v úterý 15. listopadu 1938. Novináři to popletli: Josef Guttmann, o kterém se v článku psalo, v roce 1938 šéfredaktorem komunistického Rudého práva už několik let nebyl. Z této pozice byl sesazen v srpnu 1933.

„Jste neklidní, protože si myslíte, že jsme komunisté. Říkám jasně, my komunisté nejsme!“ To řekl v dubnu 1959 během návštěvy USA Fidel Castro. Pro něj i pro Kubu byl rok 1959 rokem mnoha změn.

Dvojice cestovatelů Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund byla v dobách své slávy v 50. a 60. letech minulého století i v období normalizace, kdy oba její protagonisté nesměli cestovat ani publikovat, vnímána vždy společně. Miroslav Zikmund se 14. února 2019 dožívá 100 let.

„Já jsem jednička!“ říkával Alphonso Gabriel Capone (1899-1947) svým přátelům i nepřátelům. Legendární boss gangsterského podsvětí Chicaga a později i celého amerického Středozápadu Al Capone vydělával ročně až sto milionů dolarů.

Čtenáři knížek Alexandra Solženicyna nebo Varlama Šalamova se mohou domnívat, že o fungování stalinských lágrů vědí vše. Jenže i dnes vycházejí texty, které překvapí. Patří k nim i objemná próza Tamary Petkevičové s názvem Bolest si věk nevybírá. Příběh ženy, která se ve třiadvaceti letech ocitla v lágru, kde se jí převrátil celý život.

„Amerika žije v míru, protože CIA je ve válce,“ říkával ředitel americké zpravodajské služby Allen Dulles. V CIA pracoval v letech 1951 až 1961, devět let byl v čele této organizace. Stal se jejím nejdéle sloužícím ředitelem.

„Svoboda je vždycky svobodou pro toho, kdo myslí jinak. Svoboda, rezervovaná pouze pro členy jedné strany, není svobodou.“ To jsou slova ženy, která byla řadu let ikonou socialistické revoluce: Rosy Luxemburgové (1871-1919).

„V Součkové si nadání určité povahy dovedlo přesně uvědomit svůj ráz a pak si nalézt látku, již poznalo jako svou. Což vše je podmínkou skutečné umělecké osobnosti a cestou k ní,“ napsal v roce 1941 kritik Václav Černý v recenzi románu Milady Součkové Zakladatelé. Jméno nadějné spisovatelky zná však u nás dnes jen málokdo.

Celkem 88 let života, z toho 62 let na trůně. Tak by se dal shrnout život jednoho z nejdéle vládnoucích panovníků na světě, japonského císaře Hirohita (1901-1989).

„Nezapomeň na zem, ze které jsi vyšla! Je to matka nás všech,“ říká postava Babičky Barunce v klasickém díle české literatury. Režisérovi filmového zpracování Babičky Františku Čápovi tato slova málem zlomila vaz. Jeho film šel totiž do kin v roce 1940.

Letos 20. prosince tomu je třicet let, co byl na místo kolínského arcibiskupa jmenován Joachim kardinál Meisner. Tento německý duchovní v letech nesvobody vysvětil tajně na sedmdesát českých a slovenských kněží, kteří marně usilovali o kněžské svěcení v komunisty ovládaném Československu. Se státy za železnou oponou byl ale Meisner propojen i jinak.

Před pětasedmdesáti lety, v prosinci 1943, se protifašistické síly na Slovensku spojily s cílem zorganizovat ozbrojené povstání.

Jak asi funguje mozek? Kde vznikají myšlenky? A kam jsou v mozku ukládány? Podobné otázky zaměstnávají celé týmy vědců v mnoha zemích. Patřil k nim i polský neurofyziolog a psycholog Jerzy Konorski (1903-1973).

„Nikdy si nestěžoval, nikoho neobtěžoval svými problémy. Když už toho na něj bylo moc, býval občas posmutnělý,“ vzpomínal před lety herec Pavel Zedníček na režiséra Evalda Schorma – mimořádně talentovanou a také okolnostmi mimořádně zkoušenou osobnost českého filmu.

Osmadvacátý říjen roku 1918 neměl jen vítěze – měl i své poražené. K těm bychom mohli počítat třeba tehdejšího pražského arcibiskupa Pavla hraběte Huyna. Vznik nového státu přinesl zlom do jeho dosavadního života, přišel o svoji diecézi a až do konce života mohl o návratu do Čech jen snít.

Zpěv Marty Kubišové, Václav Havel a jeho výmluvné gesto s prsty do V – a také prognózy ekonoma Valtra Komárka. To jsou „poznávací značky“ politických změn z listopadu 1989. Právě Valtr Komárek patřil k oblíbeným řečníkům na mítincích v posledních dnech listopadu a prvních dnech prosince 1989.

Oblíbený herec, prozaik, dramatik, režisér – a třeba i výtvarník. Tím vší byl Miroslav Horníček. Právě 10. listopadu 2018 by oslavil 100. narozeniny. V Portrétech ho loni představil Pavel Hlavatý.

Když se po konci první světové války na konferenci v Paříži rozhodovalo o novém uspořádání Evropy a o tom, jak se postavit k poraženému Německu, klíčovými osobnostmi jednání byli americký prezident Woodrow Wilson, francouzský premiér Georges Clemenceau a jeho britský protějšek David Lloyd George, poslední velký představitel kdysi významné Liberální strany.

Zásadní událost, jakou byl vznik samostatného Československa, navozuje představu, jako by před 28. říjnem 1918 „nic“ nebylo. Najednou tu byl nový stát, v jeho čele nový prezident, od listopadu nové Revoluční národní shromáždění… Samé novinky.

„Nastal čas účtování.“ Těmito slovy bylo 7. května 1919 zahájeno čtení mírových podmínek pro Německo na konferenci ve francouzském Versailles. Výrok je připisován muži, který na konferenci hrál pomyslné první housle: francouzskému premiérovi Georgesi Clemenceauovi (1841-1929).