Portréty

„Cítím se tu příjemně, jako mezi přáteli,“ zapsal si do deníku Hitlerův ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop během pobytu ve městě, kde na jeho počest vlály na budovách nacistické vlajky a na recepcích se hrála nacistická hymna.

Na počátku září 1949 zjistili američtí vědci nad územím USA zvýšené množství radioaktivního spadu. Zamoření bylo důkazem, že Sovětský svaz úspěšně otestoval atomovou bombu. Stalo se tak 29. srpna 1949 ráno na jaderné střelnici v kazašské stepi, 130 kilometrů od města Semipalatinsk.

Pátek 11. srpna 1989 byl nudným letním dnem. Nebýt přestavby a tenisového turnaje Čedok Open, neměli by novináři co psát. Přesto došlo k události, která stojí za zmínku.

„Nechceme dialog s lidmi, kteří nám říkají, abychom odešli.“ Tato slova pronesl vysoký komunistický funkcionář Miroslav Štěpán měsíc před 17. listopadem 1989 – a lze je považovat za jeho „vyznání víry“.

Jedna z kontroverzních postav světové politiky přelomu 20. a 21. století, levicový populista s diktátorskými sklony. Tak je hodnocen bývalý venezuelský prezident Hugo Chávez. Politik, který svoji nedlouhou kariéru založil na nesmírném přírodním bohatství své země.

Život Hany Ponické sice prošel mnoha zákrutami, ale v jednoznačné snaze dobrat se pravdy to přímka byla. Diskusní příspěvek, který chtěla v březnu 1977 pronést na sjezdu spisovatelů, vešel do dějin jako „slovenská Charta“.

Před 40 lety zemřel v kanadském Montrealu český právník Vladislav Klumpar, v těžkých měsících pomnichovské republiky a prvních letech protektorátu ministr sociální a zdravotní správy.

Když se 17. listopadu 2009 v Praze konala u příležitosti 20 let od listopadu 1989 konference Cesta z okovů, Václav Havel vyzdvihl úsilí lidí, kteří za komunismu bojovali za svobodu; individuálně jmenoval desítky zemřelých osobností. Byl mezi nimi i František Vaněček, neprávem zapomenutý novinář a pomyslný kronikář prvních let Charty 77.

Rock'n'roll se narodil 12. dubna 1954, uvádí se nejčastěji v mnoha hudebních encyklopediích. Jako v dalších případech i tady platí, že to s tím příchodem na svět není tak jednoduché.

Stalinistický pedagog, pro kterého bylo klíčovým prvkem výchovy heslo „škoda rány, která padne vedle“. I tak bývá dodnes vnímán Anton Makarenko, jehož vychovatelská a sociálně pedagogická činnost ovlivnila mnoho mladých lidí v Sovětském svazu.

I v těžkých válečných letech měly naše země svá ministerstva a v jejich čele ministry. Byla to nevděčná práce: na jedné straně zájmy českého národa, na druhé straně tlak ze strany nacistických okupantů, okolo válka. Obstát se ctí bylo téměř nemožné, pokud výsledkem neměla být smrt.

Otázka jak do televizní soutěže: největší čin domácího protinacistického odboje v Evropě v letech druhé světové války? Soudíte-li, že to bylo provedení atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942, tipujete správně.

Písně žáků darebáků, Homérova Odysseia, O lásce a milování – a především Starověké báje a pověsti. To je jen zlomek z díla básníka a překladatele Rudolfa Mertlíka, dnes možná trochu zapomenuté osobnosti české literatury. Zůstalo po něm dílo, které co do rozsahu i kvality patří k mimořádným literárním počinům.

Pražské povstání má dodnes klíčové místo v českém výkladu konce druhé světové války. Jenže existuje i odlišný způsob, jak může být vnímáno. Příkladem je publikace Pražský tanec smrti moravsko-německé autorky Olgy Barényi. Tajemné ženy, která polovinu života strávila v exilu pod jinou identitou.

Inteligentní, neúnavná, mimořádně krásná – ale také ambiciózní a bez slitování. Ochránkyně a naděje chudých – a zároveň bezcitná intrikánka. Jaká byla Eva Perónová, známá jako legendární Evita?

Napadlo by vás, kdo byl po roce 1989 jedním z nejvydávanějších českých spisovatelů? Miloslav Švandrlík. Literární kritici sice nad jeho prací krčí rameny a pochybují, zda Švandrlík patří „do literatury“, čtenáře Švandrlíkových prací ale podobné akademické debaty nevzrušují. Jeho Černých baronů se prodal asi milion výtisků a v dobách nesvobody šlo o vůbec nejrozšířenější samizdat.

Jednou ze záhad druhé světové války je příběh vysokého nacistického funkcionáře Rudolfa Hesse. Příznivce konspiračních teorií vzrušují otázky o důvodech jeho letu do Velké Británie, dlouholetého věznění a nejasné smrti.

Průmyslové zabíjení lidí máme ve 20. století spojeno se sítí nacistických vyhlazovacích táborů za druhé světové války. Říká se ale, že sami nacisté odvraceli hlavy a omdlévali, když spatřili to, čemu se později začalo říkat „balkánská Osvětim“ – síť koncentračních táborů Jasenovac v Chorvatsku.

„Co je postavené na lži, nemůže plodit ušlechtilé ideje a počestné mravy,“ řekla v rozhovoru na přelomu 70. a 80. let socioložka Libuše Šilhánová. Jedna z prvních signatářek Charty 77 by se letos dožila 90 let.

„Snad ještě nikdy nečetl jsem na tak malé ploše tolik krásných věcí o ženských nohou jako u vás,“ napsal slavný kritik František Xaver Šalda spisovateli Karlu Konrádovi, když si přečetl jeho románek Rinaldino.