Portréty

Byl to unikát: monarchie s komunistickým premiérem. Tohle prazvláštní soužití praktikovali po konci druhé světové války v Rumunsku. Premiérem byl Petru Groza, předseda levicové strany Fronta oráčů – a rumunským králem mladý Michal I.

V pondělí 3. února 1975 si Gustáv Husák prohlédl nový obchodní dům Kotva v Praze a noviny psaly o Slovenském festivalu politické písně v Martině, kde zaznělo čtrnáct „angažovaných“ písní. Toho dne také zemřel filmový a televizní režisér Elo Havetta. O jeho smrti se nepsalo. Na Havettu se mělo zapomenout – a to se podařilo téměř dokonale.

Jen málo osobností v Americe 60. let bylo tak populárních, jako schopný, zkušený a usměvavý senátor Robert Kennedy. Mladší bratr zavražděného prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho měl nakročeno k možnosti dokončit bratrovu práci v Bílém domě. Bylo mu teprve 42 let, když i jeho zastavila kulka. Stalo se tak před padesáti lety, 6. června 1968.

„Nejklidnější je Noha. Jako gladiátor, když vstupuje do arény, klidně se rozhlíží kolem. Vždy stejně vyrovnaný,“ zapsal si svědek události, která v květnu 1918 otřásla severočeským Rumburkem. Po vojenské vzpouře došlo na popravy organizátorů rebelie a mezi těmi, kteří byli u kůlu na hřišti za rumburským hřbitovem popraveni, byl i František Noha.

Věra Šťovíčková-Heroldová (1930-2015) byla v šedesátých letech nepřehlédnutelnou osobností rozhlasové žurnalistiky. Zpravodajka v Africe se vrátila do Československa na jaře 1968 a za mikrofonem prožila i bouřlivý týden po 21. srpnu. A pak už toho moc v rozhlasu nezažila.

Rozvážný muž činu a romantický nadšenec, prozřetelný organizátor i naivní optimista. To vše spojoval člověk, z jehož popudu vznikl Mezinárodní červený kříž – a zároveň člověk, kterého tato angažovanost přivedla ke krachu jeho podnikání a pádu na dno: Jean Henri Dunant. Viděl tak strašné věci, že prostě musel něco udělat.

Byl to 9. květen jako řada předešlých. Přítomnost sovětské delegace na oslavách konce druhé světové války byla i v roce 1968 něčím, co obyvatelé Československa považovali za kus normality. A že delegaci vedl toho roku maršál Ivan Koněv (1897-1973), prezentovaný jako osvoboditel Prahy v roce 1945, bylo celkem logické.

Výborný pozorovatel, nepříliš dobrý analytik a špatný vizionář. Tak dnes hodnotí kritici práci německého filozofa a publicisty Karla Marxe (1818 – 1883), od jehož narození uplyne 5. května 200 let.

„Průbojná díla domácích umělců pilně četl a jejich obrazy si věšel v bytě. Nikdy však se svými sympatiemi nevystoupil veřejně. Vždy dbal hranic přípustného,“ vzpomínal komunistický funkcionář Čestmír Císař na Vladimíra Kouckého, dnes už zapomenutého muže z nejvyššího vedení KSČ.

V lednu 1923 byla Táborská ulice na pražských Vinohradech přejmenována – nově nesla jméno člověka, který za pár dní slavil osmdesátiny, a v atmosféře první republiky bylo jeho jméno pojmem. Tím mužem byl francouzský slavista Louis Léger.

Události února roku 1948 změnily život většině obyvatel Československa – a nejvíc těm, kteří s uchopením moci komunisty nesouhlasili. Patřil k nim i lidovecký ministr zdravotnictví Adolf Procházka (1900-1970), jeden z těch, kteří 20. února 1948 podali demisi.

„Osedlat se dá jen ohnutý hřbet,“ říkal americký černošský aktivista Martin Luther King (1929 – 1968), od jehož násilné smrti uplynulo ve středu 4. dubna padesát let.

Když u nás v roce 1937 vyšel román Jiří Weila Moskva-hranice, vzbudil menší ohlas, než si dnes myslíme, že vzbudit měl. Autor, kdysi přesvědčený komunista, jako jeden z prvních popsal fungování stalinské diktatury. Jednou z hlavních hrdinek románu je žena jménem Ri. Jejím předobrazem byla Češka Helena Frischerová (1906 – 1984), původně prostějovská rodačka.

Spisovatel a novinář Egon Erwin Kisch je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky. Historikové ale upozorňují, že jeho tvorba je spíše literaturou než objektivním popsáním reálných událostí. V těchto dnech si připomínáme sedmdesát let od jeho úmrtí.

V padesátých letech si v uranových dolech odpracoval třináct let. Antonín Sum byl právník a od roku 1947 osobní tajemník Jana Masaryka. Do konce života byl přesvědčen, že ministr zahraničí zemřel dobrovolně.

„Československo nemuselo být ztraceno, kdyby tam byl někdo, kdo by pro to něco udělal,“ napsal v padesátých letech šéf americké zpravodajské služby CIA Allan Dulles. Kritizoval diplomaty, kteří v letech 1945 až 1948 působili na velvyslanectví v Praze a prý nevyužili všechny možnosti pro šíření demokracie v Československu.

„V Praze je nejvýchodnější centrála americké zpravodajské služby,“ zapsali si pracovníci Státní bezpečnosti už v roce 1945. Organizací, která jim působila bezesné noci, byl Office of Strategic Services – Úřad pro strategické služby, předchůdce CIA.

„Má příjemný hlas a mluví žertovným tónem,“ poznamenal si pracovník Státní bezpečnosti, vyslaný v září 1947 do hotelu Tichý v Praze na Žižkově, když poslouchal projev sedmadvacetiletého národně socialistického poslance Josefa Lesáka.

Jednou z důležitých osobností československých událostí v únoru 1948 byl sovětský náměstek ministra zahraničních věcí Valerian Zorin (1902 – 1986). Jeho role v průběhu komunistického převratu není dodnes zcela vyjasněna.

Portréty věnujeme osobnosti Vojty Beneše. Bratr prezidenta Edvarda Beneše vyzýval v únoru 1948 k radikálnímu postupu proti komunistům. Dlouholetého sociálního demokrata, který musel třikrát do exilu, ale jen dvakrát se vrátil, představí David Hertl.