Porada Echa

Hostem předvolebního speciálu Echo Pavla Štrunce byl europoslanec s lídr Spolu pro eurovolby. „Musíme skončit s vítací kulturou, nesmíme v Evropě přivítat úplně každého, kdo si chce trochu přilepšit. Nekontrolovaná migrace hlavně z oblastí blízkého a středního východu a severní Afriky, to jsou lidé, kteří jsou mnohdy neintegrovatelní,“ tvrdí Vondra a v rozhovoru akcentuje svoje obavy z nekontrolované migrace a jejího vlivu na bezpečnost a sociální soudržnost v Evropě. Lidé v Evropě podle něj chtějí bezpečnost a to je také téma, které bude výrazné v předvolební kampani. „Pokud nebudeme bezpečí Evropy brát vážně, tak to může rozbít Unii jako takovou. Evropa se najednou dostala do situace, kdy Američani inovují, Číňani vyrábějí a my to jako máme všechno platit. Politik musí reflektovat obavy lidí, a musí nabízet nějaká řešení, jak ten strach eliminovat,“ dodává Vondra a tvrdí, že strach jako nástroj volební kampaně je špatně a politici, kteří se snaží šířit strach, mohou vést k negativním důsledkům pro společnost: "Jako strach je špatný rádce, to přeci je takové hezké české úsloví, nemůže strach být jako motivem našeho kounání nebo dokonce snad cílem, jako našich aktivit, šíření strachu, to v žádném případě." Vondra tvrdí, že to, že česká vláda se u migračního paktu zdržela hlasování, podle něho signalizuje nesouhlas s konečnou formou paktu: "Já to chápu tak, že koalice pěti stran se neshodla. Je to chyba ministra Rakušana, který nejdřív souhlasil, ale neuvědomil si všechny důsledky.“ Dodává, že česká vláda sice hlasováním ukázala svůj nesouhlas, finální dopad paktu ale bude záviset na většinovém rozhodnutí EU: "Ale je to jen demonstrativní akt, protože na samotné věci to nic nemění. To je věc, která podléhá většinovému hlasování."Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Dva bývalí italští premiéři Mario Dragi a Enrico Letta dostali zadání od šéfky Evropské komise Ursuly von den Leyenové, aby přišli s doporučeními pro rozvoj jednotného trhu zvýšením konkurenceschopnosti Evropské unie. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka je nejpodstatnějším zjištěním, že jednotný trh není jednotný: "je vlastně strašně fragmentovaný, to je místo, která nás nejvíc bolí, zvlášť když EU srovnáme s Čínou a Spojenými státy", dodává. Oba pánové si vzali na mušku dva důležité segmenty: telekomunikace, které jsou rozdělené podle národních hranic. "Jsou sice nadnárodní společnosti, které mají, jako i v Česku, své dceřiné společnosti, ale to prostě není jednotný trh v tom pravém slova smyslu." Další věc, kde ta fragmentace je značná, je bankovnictví a kapitálový trh. Zámečník upřesňuje: "Evropa, pokud chce konkurovat Číně a Spojeným státům, tak musí pokročit na tom jednotném trhu, pokud jde o schopnost mobilizovat kapitál a alokovat ho do těch odvětví, kde na velikosti hodně záleží". Zároveň ale upozorňuje, že bankovní sektor byl tak zregulován, že chybí jakákoliv chuť bank podporovat rizikové podnikání. "Kapitálový trh nám nefunguje. Takže pojďme s tím něco dělat a to rychle, jinak nás ostatní úplně předběhnou. Vezměte si, že Amerika za 20 let zbohatla o 60%, Evropa ani ne o 30%", upřesňuje. Podle Miroslava Zámečníka by orgány EU měly být méně háklivé na přeshraniční fůze, pokud se odehrávají uvnitř Evropy. Jinými slovy: nechme vytvořit giganty, které se budou moci utkat s těmi z USA a Číny. " Bude to mít velké dopady do soutěžního práva", upozorňuje ekonom a dodává: „pokud nás takové společnosti dostanou do té úrovně toho globálního hráče, který bude moct soustředit zdroje na výzkum a vývoj, tak to je cesta, jak EU může odvrátit svůj pád. "Úkol pro Čechy znamená mít aspoň pár excelentních výzkumných univerzit a být schopen s našimi doktorandy vstupovat do mezinárodních týmů a participovat v nich. Prostě ne, že něco tu a tam urveš a budeš si to tady pytlíkovat, to ne", varuje Zámečník. Velký problém vidí v tom, že Česko nemá ani jednu vysokou školu v první dvoustovce, "problém je v tom, že velké peníze z EU půjdou špičkovým, výzkumným univerzitám a tomto ohledu není Česko v dobré pozici", uzavírá Zámečník. Pokud chceme být konkurenceschopní, tohle musí, podle něj, země mít jako prioritu.

Máloco se zdá být tolik v rozporu s duchem doby jako stoicismus. Zatímco stoici chápou apatii, tedy nepřítomnost emocí jako žádoucí, naše doba se v emocích koupe. Stoici by to také nepřeháněli s empatií, zatímco ve veřejné diskusi má empatie, zdá se, status nezpochybněný. Často také slýcháme, že máme myslet pozitivně, ale stoici mají za to, že přesně to je otrocké. Člověk si má místo toho pravidelně vizualizovat své největší strachy, a tím jim brát ostří. A přesto se stoicismu tolik daří. Hlásí se k němu váleční hrdinové, vývojáři ze Silicon Valley, filozofové i vědci. Autorka podcastu Tereza Matějčková si ve svém novém podcastu položila otázku, v čemže tkví síla stoicismu. Důležitým motivem je stoická nauka o emocí, která ovlivnila třeba i přední filozofku současnosti Marthu Nussbaumovou. Stoici tvrdí, že emoce jsou soudy, což pro ně znamená, že neunikají naší vůli tak, jak si často myslíme, anebo si dokonce namlouváme. Ve vyhrocené podobě tuto teorii zastával i Jean-Paul Sartre, který se rovněž hlásil ke stoikům a tvrdil, že člověk se rozhoduje, jak se bude cítit. Není to natolik spekulativní ani ztřeštěné, jak se může zdát. To, že se člověk hroutí až v bezpečí nebo onemocní po odeznění největšího stresu, není výjimečný jev. Terapeuti v kognitivně behaviorální tradici na tento vhled navazují: za emocemi je třeba hledat soud, který můžeme opravit. Sem vstupuje klíčové stoické duchovní cvičení: praemeditatio malorum, což je meditativní zaměření na to, čeho se bojíme. Donald Robertson, kognitivně behaviorální terapeut, ale rovněž autor knihy Myslet jako římský císař, tvrdí, že přesně takové předjímání úzkostí i budoucích těžkostí je třeba pěstovat v laboratoři lidské mysli: člověk si má představovat to, čeho se obává – od pavouků po smrt – a zde zjišťovat, že se, možná, není čeho bát. Následně je třeba od představ, alespoň v případě strachů typu „pavouci“, přejít k reálné expozici. Vystavovat se stresorům zbavuje strachu, a tím osvobozuje. Kapitoly I. Stoici učitelé odolnosti? [začátek až 9:40] II. Kosmopolitismus, láska k osudu i racionální povaha emocí [9:40–23:00] III. Ctnost je poznání. [23:00–36:50] IV. Marcus Aurelius a jeho duchovní cvičení [36:50–51:10] V. Stoicismus v současné terapii: Léčba strachem [51:10 až konec]

Stalking, amfetaminy, demence, Instagram! Tentokrát probereme opravdu všechno. Přežila by hlavní postava Sobíka ve filmu Mandragora? Jaké je maximální množství kokainu, po kterém ještě natočíte skvělý film? Existuje něco jako dementní verze Depeche Mode? Vyhráli ceny Magnesia Litera ti "správní lidé"? Jde psát o nudě tak, aby nás to nenudilo? Lze přiblížit poezii většinové společnosti? A hlavně! Co říct, až potkáte Ježíše Krista? Obsazení: Ondřej Štindl, Libor Staněk II., Jakub Peřina Diskutovaná a zmiňovaná díla: Sobík (r. Richard Gadd) https://m.youtube.com/watch?v=eafm1gB6SCM&pp=ygUVYmFieSByZWluZGVlciBuZXRmbGl4, Tereza Semotamová: Radikální potřeby, https://argo.cz/?post_type=book&p=171076, Taylor Swift: The Tortured Poets Department https://open.spotify.com/album/5H7ixXZfsNMGbIE5OBSpcb?si=FR71Ge_qQg-_p1bb8G1MYg, Wolfgang Tillmans: Build From Bere, https://open.spotify.com/album/60kr1wZpJUkK5DEEQeSBTP?si=GyPmcoyBRgupHDGluB7xkA, Mina: Studio Uno '66 https://open.spotify.com/album/5VJwsvkoleg0ueybquIjT1?si=-Ta8uscETZeDRXdCTLHuyQ, Cindy Lee: Diamond Jubilee https://m.youtube.com/watch?v=_LJi5na897Y&pp=ygUZY2luZHkgbGVlIGRpYW1vbmQganViaWxlZQ%3D%3D, Body Double (r. Brian De Palma) https://m.youtube.com/watch?v=vMG8V7Am8zI&pp=ygUVYm9keSBkb3VibGUgZGUgcGFsbWEg, Monkey Man (r. Dev Patel) https://m.youtube.com/watch?v=g8zxiB5Qhsc&t=49s&pp=ygUSbW9ua2V5IG1hbiB0cmFpbGVy, Love Lies Bleeding (r. Rose Glass) https://youtu.be/BF_J3-DmiS0?si=osBh3T1mVLt__y8l, Daaaaaalí! (r. Quentin Dupieux) https://m.youtube.com/watch?v=i6dYRzRTyvY&pp=ygUOZGFhYWxpIHRyYWlsZXI%3D, Ceny Magnesia Litera, https://echo24.cz/a/HkyhM/zpravy-panorama-literarni-cena-magnesia-litera-knihy-matejckova-buh-je-mrtev, divadelní hra Oheň a popel (r. Roman Polák), https://divadlobolkapolivky.cz/predstaveni/ohen-a-popel/, Domáce práce: Juliana Sokolová https://www.databazeknih.cz/knihy/domace-prace-529508, článek Instagramová poezie https://magazin.aktualne.cz/kultura/poezie-instagram-stancakova/r~2b3652f6fe4311ee9a9dac1f6b220ee8/

Českou politickou scénou cloumají dvě aféry Andreje Babiše – nový vztah a odmítnutí vládního návrhu důchodové reformy. „Co se rozchodu týká, Babiš navazuje na tradici. Rozvedli se Mirek Topolánek, Jiří Paroubek, Bohuslav Sobotka i Petr Nečas,“ připomíná v podcastu Echo Porada Ondřej Šmigol. Tereza Matějčková říká, že tanečky kolem důchodů jí nepřijdou politicky promyšlené: „Politici ANO se na reformě s vládou shodli, ale pak to revidoval jejich šéf z dovolené na Maledivách.“ Komentátoři Týdeníku Echo probrali také plán lidovců na vyšší odvody pro bezdětné. „Restrikce nejsou vhodné, ale pozitivní podpora rodiny je na místě,“ soudí Dalibor Balšínek. „Pětina párů je ze zdravotních důvodů neplodná. Nenarušuje to rovnost před zákonem?“ oponuje Matějková. A co propalestinské protesty na amerických univerzitách? „Protestující narušují výuku a na transparentech mají, že okupace skončí, až židé odejdou – do Evropy, USA…,“ říká Šmigol. „Protesty jsou možná antisionistické, ale ne antisemitské,“ tvrdí Kaiser. Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Evropské volby v rozhovorech Pavla Štrunce! „Program SPD do evropských voleb jsem schopný celý podepsat,“ říká Petr Mach, volební lídr koalice SPD a Trikolory. Mezi základními body programu, které Mach s SPD a Trikolorou sdílí, je odmítnutí Green Dealových regulací, migrace spojené s migračním paktem a zavedení eura. Tyto postoje jsou dlouhodobě součástí Machovy politické agendy a nyní se staly klíčovými tématy pro SPD a Trikoloru: „Lidé se diví, že jsem na kandidátce s lidmi jako Ivan David, ale on podepisuje stejné věci jako já. Jsme proti těm Green Dealovým regulacím, proti migračnímu paktu, proti zavedení eura. To je vše, co já dlouhodobě hájím a má to teď naše koalice SPD a Trikolora v programu jako hlavní věci," dodává Mach. Petr Mach v rozhovoru mluví o reakci rodičů na jeho spojení s SPD a říká: „Pro rodiče je SPD červená linie. Přebírají z médií, že to je populistická strana. Ale není to tak, že by se se mnou kvůli tomu nebavili, prostě měli na to absolutně jiný názor." Dodává ale, že do rodiny se politika podle něj zatahovat nemá a sám se divá na věci pragmaticky. V rozhovoru Petr Mach zmiňuje situaci, kdy ministr Dvořák označil SPD za fašisty. Mach na tuto obvinění reaguje slovy: „Zažívám takové útoky a nadávky nejen od představitelů vládní koalice, kdy ministr Dvořák řekne, že jsme fašisti, já mu říkám, co jako na nás vidíte fašistického, vy to používáte jenom jako nějakou politickou nadávku, ale zkuste říct argument.“Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

V roce 1994 se tehdy osmadvacetiletý výtvarník Jiří Černický rozhodl proniknout do nitra černé Afriky. Skoro nic o ní nevěděl, neměl skoro žádný plán a prostředky, měl je nepřekonatelnou touhu po poznání a zážitcích. Šel většinou pěšky, bez podrobnější mapy, sám a na vlastní pěst. Skoro každý, kdo ho potkal, nad ním kroutil hlavou, pokud ho nechtěl okrást. Každý mu radil, ať dál nejde, že dál už nic není. On přesto šel, neboť vášnivá snaha dotknout se srdce temnoty byla silnější. O tom, kam došel a co při tom spatřil, vypráví v sedmém díle Výprav Jiřího Peňáse.

„Lidé nejsou připraveni koexistovat s miliardami současníků s plným vědomím jejich bytí,“ píše německý filozof Peter Sloterdijk. Právě takovou koexistenci nám umožnila digitalizace, která vytváří obrovský prostor pro indiskrétnost. Díky sociálním sítím se mnohem častěji ocitáme v intenzivním emociálním vztahu s lidmi, které sotva známe. Tyto emoce nebývají vždy pozitivní – právě naopak se zdá, že současnost je prosycena nenávistí. Společnost je prý polarizovaná, lidé se vůči sobě chovají nesmiřitelně. Cyklisté nenávidí motoristy, motoristé cyklisty. Proč tolik nenávisti? Možná i proto, že to, co nás dnes spojuje, nejsou tradiční autority, ale hvězdy – herci, sportovci, youtubeři, modelky, kterými se chceme připodobnit. Jenže titíž lidé, které obdivujeme, v nás vyvolávají averzi. Lidé, které obdivujeme, nás přitahují proto, že mají něco, co my nemáme – a přesně ze stejného důvodu je máme sklon obdivovat i nesnášet. Možná proto vznikl zvláštní obrat hate watching – lidé až nutkavě vyhledávají ty, kteří jim nepřekonatelně vadí a pak na ně nenávistně zírají. Jistěže tento fenomén není nový. Nenávidělo se vždy. Fascinaci nenávistí výstižně popsal René Girard ve své knize Obětní beránek. Společnost stojí na přitažlivosti, tedy na tom, že tíhneme ke stejnému, ale rovněž na elektrizující nevraživosti. Neodolatelná přitažlivost a stejně silná nesmiřitelnost bývají dvě strany jedné mince. Není v tom případě na místě tvrdit spolu s rakouským filozofem Konradem Paulem Liessmannem, že nenávist netřeba nenávidět a sociální sítě jsou naopak prostorem, kde se lidé neškodně vyřádí? Lze zajít dále a spolu s americko-dánskou filozofkou Berit Brogaardovou tvrdit, že existuje nejen zničující, ale rovněž pozitivní, tzv. kritická nenávist, která společnost otužuje, dokonce může být branou k morální vizi? Autorka podcastu Tereza Matějčková se zabývá i těmito možnostmi, nakonec je však zavrhuje. Obtíží nenávisti je okolnost, že se jedná o postoj, který tíhne ke snaze svůj objekt zničit. Neskýtá proto možnost změny, naděje, diskuse. S nenávistí navíc bývá spjatá sebenenávist. Nenáviděnému přisuzujeme moc, které se obáváme a kterou sami v sobě postrádáme. Zatímco soupeři se mohou respektovat, a tím vzájemně motivovat, tkví nenávist v otravě sebe sama. Kapitoly I. Ztráta indiskrétnosti počátkem nenávisti? [začátek až 8. minuta] II. Nenávist: cit (nebo postoj?) směřující k eliminaci [od 8. minuty do 24.30] III. Může být nenávist správná? [od 24.30 do 37:18] IV. Nenávist je jako pořídit si oční vadu. [37:18–42.33] V. Mimetická touha: Nenávist má něco z víry. [42.33–55.55] VI. Nenávist je volání o pomoc. [55.55–konec]

Hnutí Starostů a nezávislých oživuje nápad s názvem bankovní sektorová daň. Vede ho k tomu hlavně to, že příjmy státu z daně z mimořádných zisků nejsou tak vysoké, jak vláda očekávala. Podle STAN zvlášť banky v případě windfall tax zůstaly za očekáváním. Analytik Hrot24 Miroslav Zámečník ale namítá, že daň může poškodit jak finanční domy, tak zejména klienty.„Hnutí STAN se zjevně snaží nějak odlišit,“ říká Zámečník a upozorňuje, že jedna ze stran vládní koalice má nově marketingové poradce ze Slovenska. A právě v zemi někdejších federálních partnerů je bankovní daň velmi tvrdá. „Je založena jako přirážka k dani z příjmu a je hodně vysoká. Efektivní sazba daně pro banky bude vysoko přes čtyřicet procent,“ zdůrazňuje analytik.Banky podle Zámečníka podobnou daň „zoufale nechtějí“. Pokud by prošel nápad ze strany Starostů, šlo by o špatný signál z hlediska finančních institucí i klientů. „Tohle je sektor, který funguje a dává krevní oběh celému organismu. Proč bychom měli zašpuntovávat artérie?“Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, omezila by disponibilní zdroje bank na poskytování úvěrů a tím by vyvolala nebezpečí oslabení ekonomického výkonu a zvýšení nezaměstnanosti, míní.Zdražily by se úvěry firmám i individuálním klientům. „Odnesou to zejména vkladatelé, dlužníci a z části zaměstnanci. Vždycky za to zaplatí tyto tři skupiny a akcionář. Ten zaplatí víc, ale nebude jediný,“ uzavírá Zámečník.Banky odmítají, aby byly předmětem takového zdanění. Argumentují, že mají spíš zájem jít třeba do projektů na financování infrastruktury, které mají být dělané PPP modelem. Jaké to bude mít další ekonomické a politické konsekvence? Proč tímto nápadem z pera vládního hnutí může akorát posílit opozice? Poslechněte si podcast. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz

Vzdělávací systém čekají velké změny, které mají zasahovat nejen do výuky, ale i do nastavení školského systému. Co všechno má být jinak a co je třeba, aby se tentokrát změny ve vzdělávání skutečně přenesly do praxe? O tom přišli diskutovat ministr školství Mikuláš Bek (STAN), ředitel Národního pedagogického institutu Ivo Jupa, předsedkyně správní rady Nadace České spořitelny Dana Brandenburg a programová manažerka Partnerství pro vzdělávání 2030+ a poradkyně prezidenta republiky pro vzdělávání Silvie Pýchová. Podcast vznikl ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem - https://www.npi.cz/

Hostem Echo Porady byl tentokrát významný fyzioterapeut Pavel Kolář, který v minulosti pečoval o prezidenta Václava Havla a staral se také o řadu vrcholových sportovců. „Vyšetření jsou různá. Profesor Vojta, jeden z mých učitelů, daleko lépe viděl a jeho metody hodně vycházely z pozorování. Profesor Lewit zase dokázal pod listem papíru nahmatat vlas, takže spoléhal na palpaci,“ popisuje Kolář klasické diagnostické metody, které podle něj musejí jít ruku v ruce s technologiemi a moderní vědou. Ta dnes dovedla léčení až na molekulární úroveň, ale podle Koláře je potřeba její vliv vyvažovat. Proč je na jednu stranu potřeba nehrbit se, ale také není vhodné sedět jako pravítko? Co všechno se dá diagnostikovat z toho, jak člověk chodí nebo stojí? Proč ve zdravotnictví chybí „manažer nemoci“? A je, nebo není sport zdravý? S Pavlem Kolářem debatují Dalibor Balšínek, Tereza Matějčková, Bohumil Pečinka a Jiří Peňás. Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Jiří Machálek se před dvaadvaceti lety rozhodl, že zrealizuje park plný dinosaurů. Vášeň jeho malého syna ho donutila vážně přemýšlet o tom, jak postavit věrné modely. „Chtěl jsem skutečné dinosaury, ne park plný dráčků a soptíků. Spolupracujeme s Natural History Museum v Londýně, sledujeme moderní trendy v paleontologii a jdeme s nejnovějšími poznatky,“ říká Machálek. Celý příběh začal tak, že v Plzni uspořádal výstavu dinosaurů a jen za léto ji navštívilo 160 tisíc lidí a dnes jeho parky navštíví dva miliony lidí ročně. Nyní provozuje osm zábavních parků v České republice, na Slovensku a ve Španělsku.„Rád bych v následující sezóně postavil autonomního dinosaura, který by se v parku procházel, je to ale dlouhá cesta,“ říká Machálek k plánům do budoucna. Také chce, aby jeho parky fungovaly i jako naučné projekty na výuku a školní exkurze, nejen jako prostor pro zábavu. Současně dodává, že by rád dostal i kredit od vědců. Jeden z DinoParků fungoval i v Rusku, ale Machálek nechtěl v takové zemi dál podnikat a myslí si, že nyní už jsou všechny exponáty zničené a rozkradené. Plánuje naopak druhý park ve Španělsku.

V březnu jsme si připomněli třicáté výročí úmrtí Karla Kryla, v dubnu osmdesáté výročí jeho narození. Je to ještě autor, který má co říct? Co vlastně zbylo z Karla Kryla a jeho legendy? O tom v Salonu Echa diskutovali novinářka a básníkova dobrá přítelkyně Marta Bystrovová, novinář a autor knižního krylovského rozhovoru Půlkacíř Miloš Čermák, historik a novinář Martin Groman, literární vědec Jiří Zizler a divadelník, muzikant a právník Adam Rut. A protože připomínat výročí písničkáře bez jeho písní by nebylo uctivé, začali jsme právě písní.

"Česko-slovenské vládní vztahy poškodil premiér Fiala. Ke zrušení konzultací se slovenskou vládou nebyl důvod, Robert Fico se potkal se zástupci ukrajinské vlády a všichni byli spokojení. Je překvapení, že premiér Fiala měl takový velký problém, když Ukrajinci to tak nevidí. Nesetkalo se to s pochopením ani u Čechů, ani u Slováků, oba národy to kritizují, tvrdí bývalý slovenský ministr vnitra Vladimír Palko k situaci, kdy Česko v reakci na kroky slovenské diplomacie ve vztahu k Rusku ukončilo mezivládní konzultace se Slovenskem. Nebudou se tak z rozhodnutí českého premiéra Fialy konat společná jednání vládních kabinetů. Mezivládní konflikt podle něj nevyplývá z našich vzájemných vztahů ale z toho, že na válku na Ukrajině a příčinu vzniku konfliktu musíte mít jeden názor a máte li jiný, budete vytlačeni na okraj. Fiala je podle Vladimíra Palka s takovou situaci konformní, ale Slovenská vláda ne. Západ prý nedělal dobrou politiku před válkou a nejde jen rozšiřování NATO na Východ. Chce z Ukrajiny udělat baštu nepřátelskou k Rusku, také má máslo na hlavě. „Slováci už mají dost té progresivistické vlny, Peter Pellegrini dokázal trochu realističtěji mluvit o válce na Ukrajině, hodně lidí říká, že je jen loutkou a podržtaškou Roberta Fica, ale i on ho kritizoval a pokoušel se ho zlikvidovat, říká Palko k otázce směřování Slovenska po vítězství Petera Pellegriniho v prezidentských volbách. Palko v rozhovoru hovoří i o situaci slovenských médií, podle něj není na Slovensku problém v tom, kdo je jaké sexuální orientace, ale není podle něj přípustné, aby to média řešila a upozorňovala na to, kdo je jaké orientace.

Pojem humanismu se hodí do ceremoniálních projevů. Ale víme, co to je? Uměli bychom jej definovat? Émile Durkheim, nejen sociolog, ale rovněž jeden z klíčových myslitelů humanismu, jej označil za náboženství pro sekularizovanou společnost a tvrdil: jádrem humanismu je fakt, že člověk je zde zároveň uctívajícím i uctívaným. Sám v kontextu dreyfusiády, zvláště v eseji „Individualismus a intelektuálové“, ukázal, že mu nejde o posvěcení egoismu. Spíše hovořil o posvátném individualismu, v němž ctíme důstojnost každého jednotlivce. Pakliže je jednotlivcova důstojnost porušena, působí to humanistovi podobnou nevoli jako kdysi věřícímu znesvěcení posvátného chrámu. Tomáš G. Masaryk jde podobnou cestou. I on se zastal nespravedlivě odsouzeného Leopolda Hilsnera a rovněž zdůrazňoval, že bojoval za princip: každá duše váží stejně. Masaryk však svůj humanismus neformuloval v odstínění od náboženství. Co více: zdůrazňoval, že demokracii nelze bez božího řádu myslet. „Pravé náboženství je vědomí, že žijeme ve věčnosti již zde. Ne onde, nýbrž zde je věčnost,“ poznamenal. Takové náboženství je zároveň pravým humanismem. Aby šel do boje, nemusí jít člověku konkrétně o Leopolda Hilsnera. Své udělá princip: každý člověk, třeba i ten, který mi je nesympatický, dokonce darebák, má stejnou důstojnost, jako můj oblíbenec. Každý si zasluhuje spravedlivé posouzení své kauzy. Ještě v jiném ohledu je náboženství – či spíše metafyzika – pro Masarykův humanismus nepominutelné: svoboda, na níž demokracie stojí, je sázkou. Nikdo nikdy nedokázal, že jsme svobodní. Snazší je popřít svobodu ať už odkazem na to, že jsme podrobeni kauzalitě, biologii nebo společenské moci. Jenže bez sázky na svobodu není možná demokracie s jejím předpokladem osobní odpovědnosti. A Masaryk jde ještě dále. Demokracie navíc stojí na jistém typu důvěry, ne nutně v druhé, ale v sebe. Říká: „Nikdy jsem si nedělal starosti, že nebudu mít co jíst; věřil jsem, že jde-li člověk za svým slušným cílem, nemůže zůstat bez pomoci. Jak říkal Ježíš: hledejte napřed království boží, a ostatní vám bude přidáno.“ I to je podstatné: člověk musí umět risknout stát sám, s přesvědčením, že to jediné, o co nakonec jde, je uchovat svou duši – i za cenu, že se jeden stane, jako Masaryk v době hilsneriády, nejosamělejším člověkem v českém národě. I. Má „humanismus“ vůbec nějaký obsah? Začátek až 7.30 II. Comte: kněz „sociální fyziky“ a autor slova altruismus 7.30–25.00 III. Durkheim, Masaryk a nespravedlivě odsouzení Židé 25.00–36.36 IV. Masaryk a „zastrašující intenzita sebevražednosti“ 36.36–42:00 V. Patočkova dvojí rovina humanismu 42.00–57.35 VI. Svoboda, sázka a meze racionality 57.35 až konec

Muži za pultem se opájí transcendentní krásou obrazotvornosti seriálu Ripley. Poměrně s nadšením přijímají i nový film Alexe Garlanda Občanská válka. V den shlédnutí dokonce ani nepotřebovali svou obvyklou injekci adrenalinu. Bohužel ani ve světě stárnoucích mužů není vše zalité sluncem. Smutek na tváři vykouzlí především duo Iveta Bartošová a Kurt Cobain. Obsazení: Ondřej Štindl, Petr Koubek, Jakub Peřina Diskutovaná a zmiňovaná díla: seriál Ripley https://m.youtube.com/watch?v=0ri2biYLeaI&pp=ygUOcmlwbGV5IG5ldGZsaXg%3D (režie: Steven Zaillian), deska The Libertines: All Quiet on the Eastern Esplanade https://open.spotify.com/album/0RQPuyaKyrEG8lSkl089zC?si=zTG6MjlcQdiy9n2iUoEBlQ, píseň Suicide: Dream Baby Dream https://m.youtube.com/watch?v=J3amtAb-dp8&pp=ygUYc3VpY2lkZSBkcmVhbSBiYWJ5IGRyZWFt, film The Long Goodbye https://m.youtube.com/watch?v=fAYheZweypk&pp=ygUUbG9uZyBnb29kYnllIHRyYWlsZXI%3D (režie: Robert Altman), dokument Málo mě znáš https://youtube.com/shorts/-5Zss1HYPbE?si=i8o6H6Ivmsaew63R (režie: Tomáš Klein), audio pořad Cobain https://vltava.rozhlas.cz/proc-porad-potrebujeme-kurta-poslouchejte-podcast-cobain-o-smrti-ikony-a-9202207 (režie: Pavel Klusák), Apple podcast o Viktoru Koženém: The Pirate of Prague https://www.apple.com/tv-pr/originals/the-pirate-of-prague/ , film Občanská válka https://youtu.be/cA4wVhs3HC0?si=a2jQWgp-rykhMFyj (režie: Alex Garland) a další díla studia A24 https://a24films.com/

Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu, říká analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník. Mobily, auta, baterie, počítače – veškeré technologie, které běžně používáme, jsou z Číny nebo prostě z Asie. Jenže to, co dělá Apple synonymem pro špičkovou světovou techniku, je mozek ze Silicon Valley, který díky těm součástkám navrhne ikonický iPhone. A právě v tomhle je šance i pro Čechy, protože mozky tady máme, jen je potřeba, abychom zlaté ručičky, o nichž tak rádi mluvíme, nahradili právě zlatými mozečky. „Když se tady věci budou vymýšlet a ne už tolik nutně vyrábět, udělá to z Česka prvoligovou zemi,“ říká ekonom Miroslav Zámečník v aktuálním Hrotcastu.Česko by si podle něj mělo najít svoji parketu. „Nemůžeme soutěžit s Němci ve strojařině, protože jsou prakticky ve všem lepší. Jak ale říká teorie komparativních výhod, i kdyby byli ve všem lepší, musíme se specializovat na věci, kde ten rozdíl v kvalitě je relativně nejmenší“, dodává Zámečník. Na konec globalizace to podle něj prý zatím nevypadá, už jen proto, že Čína představuje 31 procent celé světové průmyslové výroby. „Což je zhruba tolik, jaký byl výkon Británie, když byla na vrcholku sil“, upozorňuje analytik.Možný návrat Donalda Trumpa do Bílého domu bude podle Zámečníka dělat vrásky na čele nejen Číně, ale také Evropské unii, konkrétně Německu a nepřímo tedy i Česku. Podle Zámečníka budou hrát Trump a jeho lidé velmi tvrdě, dokud nebude existovat obchodní rovnováha. „Nic nedovede rozčílit Donalda Trumpa víc, než kombinace velkého obchodního přebytku a zároveň malých výdajů na zbrojení“, upozorňuje Miroslav Zámečník. Jinými slovy lze odhadnout, že třeba Německu může v případě svého opětovného zvolení prezidentem USA vzkázat zhruba toto: „Ty se schováváš pod mým jaderným deštníkem a článkem 5 (smlouvy o společné obraně NATO – pozn. red.), a zároveň ke mně vyvážíš svá prémiová auta.“ A tím si navíc Německo plní svoji státní kasu, dodává Zámečník. Co dalšího by znamenalo zvolení Donalda Trumpa pro mezinárodní obchod? Jak může uspět Česko ve světové konkurenci? Jak vypadalo zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze a proč musel Miroslav Zámečník občas z jednání utíkat nebo chodit zadním vchodem? Poslechněte si podcast.

Porada Echa tentokrát začala na kongresu ODS, který se konal o víkendu v Ostravě. Podle Daniela Kaisera a Dalibora Balšínka je výsledek kongresu pokračováním volné jízdenky Petra Fialy. Vládla euforická nálada, Fiala koaliční partnery oslovoval křestními jmény a vypadá to, že je nejsilnějším šéfem ODS v historii. „Petr Fiala vytváří dojem že v USA udělal něco zásadního pro situaci na Ukrajině a schválení balíku americké pomoci, ministr Lipavský si zve na kobereček íránského velvyslance, ale v tu stejnou chvíli se v Evropském parlamentu jako na běžícím pásu schvalují věci, které budou denně ovlivňovat naše životy, a Česko se zdržuje hlasování. Protože má premiér a vláda moc práce s děláním světové politiky,“ komentuje Daniel Kaiser situaci schválení migračního paktu a dalších zákonů v EP. Porada se věnovala i tomu, jak bude Evropa vypadat za padesát let a jak se změní vlivem příchodu uprchlíků z mimoevropských zemí. Podle Jiřího Peňáse je už teď jisté, že za padesát let Evropa bude k nepoznání a bude se podobat spíše Blízkému východu a Africe. „Migrace je krize. A je škodlivá i pro země, odkud ti lidé odcházejí,“ soudí Peňás. V závěru Porady se mluvilo o íránském útoku na Izrael a o tom, jak a kdy přijde odveta. „Všichni analytici se tváří, že nějaká reakce Izraele bude, ale nikdo se neshodne jaká. Ve hře je třeba i velký kybernetický útok,“ tvrdí Ondřej Šmigol. Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz

Před třiceti lety začala genocida ve Rwandě, jeden z nejhorších zločinů v historii Afriky, který na Západě zabetonoval představu kontinentu jako brutálního a zaostalého místa. Afrika, včetně Rwandy, se od té doby přece jenom značně změnila. Právě o tom, jaká je dnešní Afrika, debatovali Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů, Bohumil Doboš z Institutu politologických studií FSV a Martin Loužecký z neziskovky Skate World Better. Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Marek Prchal, bývalý hlavní stratég a spolupracovník Andreje Babiše, se po deseti letech práce ve vrcholové politice rozhodl napsal knihu Duše Národa a v podcastu Pavla Štrunce mluví o svých zkušenostech z politických kampaní i o tom, jaký to celé mělo dopad na jeho rodinu a hodnoty. „Kdybych věděl, co vím dneska, odešel bych v roce 2017. Ale mě strašně zajímalo, co se děje ve Strakovce. Byl jsem strašně zvědavej a teď jsem do toho baráku mohl chodit a zjistit to. Byla to moje zvědavost, co mě hnala na Úřad vlády, jaký to je, jaký to bude, jak se ta země řídí, jak se rozhoduje. Je to je centrum všeho,“ říká Marek Prchal o svém rozhodnutí zůstat po boku Andreje Babiše i poté, co se stal premiérem. „Objevovaly se nesmysly, jako že máme armádu lidí, kteří ovlivňují internetové diskuze, které já řídím. Přitom jsme mohli kdykoliv do České televize, na Novu… Stačilo zavolat, nedávalo by smysl tohle dělat.“ V rozhovoru popisuje i klíčové prezidentské volby, ve kterých Andrej Babiš prohrál s Petrem Pavlem a po kterých Prchal tým Babiše opustil. Momentů, kdy chtěl skončit už dřív bylo prý milion denně. Popisuje, jak se liší Andrej Babiš a současná vládnoucí pětikoalice: „Chybí tam hlad a posedlost, je to taková chození do práce. Viděl jsem pětihodinový dohodovací řízení a to jsem se trochu naštval, že tohle já platím?!“ „Začalo mě štvát, co věci stojí, v hlavě se mi to spojí, že za to můžou oni,“ komentuje Prchal současný stav v Česku a dodává, že možná Česko teď potřebuje roky klidu. Chcete vědět, jak se řídí Česko? Proč chtěl Marek Prchal do Strakovky? A jak to má se soukromým životem? Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz