Vltava

Jezdí k nám občas chlápek s doručovací službou. Veselá kopa. Má na starosti naši oblast. Jednou mi líčil, jak si před spaním v duchu projíždí všechny zítřejší štace, aby – po přestávce zvané spánek – jel už na jistotu.

Co přinese? A jak se liší architektura Valašska a Ostravy nebo Opavy? Saša Michailidis se ptá Vladimíra Šlapety a Martina Strakoše.

Pochází ze Strážnice a do jihomoravského města zasadil také svůj celovečerní debut, lupičskou komedii Poberta, jíž je scénáristou, režisérem i kameramanem. „Ve filmu jsou westernové principy velkou inspirací. Jednou z vrstev, kterou jsem se do něj snažil dostat, byla taky mechanika toho, jak město nedává druhou šanci lidem, kteří by si ji mohli zasloužit,“ vysvětluje ve Vizitce.

Žijící klasik české literatury Jáchym Topol vydal po dlouhých devíti letech nový román. Jmenuje se Peklo neexistuje a pouští se do analýzy české společnosti posledních několika let. Hlavním motivem je ruská invaze na Ukrajinu, která jako uragán vlétne do života novináři Tomášovi, hlavní postavě knihy, a společně s hroutícím se Tomášovým osobním životem vytvoří smrtící koktejl události se zásadním vlivem na jeho výhledy do budoucnosti.

m. Prahy, Galerie Rudolfinum nebo GASK v Kutné Hoře. To mají být nejlepší tuzemské výstavní prostory dle žebříčku 100 Galerií. Jeho cílem je lépe se orientovat v české galerijní scéně. Může být takový výběr relevantní? Známe jeho podrobné parametry? Proč galerie vůbec hodnotit? Jak si stojí ty v regionech? Saša Michailidis se ptá Matěje Forejta a Michaely Vrchotové.

Amerikanistka zaměřující se na iberoamerický region popisuje aktuální situaci na Kubě, v jejich vodách, i ve vztahu ke Spojeným státům. Sama do největší karibské země v poslední době jezdí kvůli výzkumu česko-kubánských vztahů. „Čeští hispanisté, kteří v šedesátých letech vycestovali na Kubu, vzpomínali na to, že tam například poprvé četli Kafku. Represivní začíná být Castrův režim až začátkem sedmdesátých let,“ konstatuje ve Vizitce.

Zemi, která se posledních sto let nazývá Írán, známe z historie jako Persii. Je to historie dlouhá nejméně pět tisíc let a je plná kulturního, uměleckého, náboženského a duchovního bohatství. Země je to veliká, ne všichni z více než 80 milionů Íránců jsou Peršané a už vůbec nejsou Arabové, i když od středověku zde převažuje islám.

O Pesachu, rozdílných způsobech jeho slavení v jednotlivých židovských komunitách i přesazích a duchovních významech tohoto svátku bude v dnešním Krédu mluvit Matěj Senft se svými dvěma hosty: ředitelkou Lauderových škol Terezou Váňovou a religionistou Alešem Weissem.

Francisco Goya jakožto metafyzický tvůrce, sakrálním námětům navzdory. Jak to, že unikl inkvizici?

Vzpomínka z mládí nutí českého intelektuála pročítat denně bulvární vídeňský list.

Moderuje Saša Michailidis.

Od loňska má stálé angažmá v Městských divadel pražských, zároveň tento čerstvý absolvent DAMU už od sedmnácti let hraje v nezávislém souboru Geisslers Hofcomoedianten. „Geisleři jsou moje srdeční záležitost, v městských se zase dělá činohra moderním způsobem, přišlo mně zajímavé stát se členem právě tohoto souboru,“ vysvětluje ve Vizitce. Má zálibu v cizích jazycích i v historii a říká, že je pro něj zásadní ztotožnění se s postavou.

Roku 1956, právě před 70 lety, natočil švédský režisér Ingmar Bergman kultovní film Sedmá pečeť, ve kterém vystupuje postava smrti. (Přesněji řečeno smrťáka, v germánských jazycích totiž tato bytost má obvykle pohlaví mužské.) Hraje tu šachy s rytířem Antoniem Blockem, vracejícím se z nepříliš uspokojivé křížové výpravy do Svaté země.

Na vyhlášení Magnesia Litery si počkáme do 18. dubna, ale můžeme rozebrat nominace na ni. Jaký je stav literární scény u nás? Saša Michailidis se ptá Kateřiny Kadlecové a Josefa Chuchmy.

Už třicet let se zabývá dílem Jana Amose Komenského, je vysokoškolským pedagogem a zakladatelem projektu Komenský/ Příběhy lidskosti. „Byl vynikajícím pozorovatelem toho, jak funguje člověk jako jedinec i jako člověk ve společnosti a dokázal to jedinečně pojmenovat,“ popisuje ve Vizitce a dodává: „Za svého života byl opravdu věhlasný, proslavil se hlavně učebnicí Brána jazyků.“

Vědci dosud nerozluštili tajemství, za jakých přesných podmínek dochází k přeměně zárodků v budoucí plodnice. Já ano. Nevím, jestli vyprávím příběh jedné dvojice, jednoho manželství, jednoho manželského trojúhelníku nebo čtyřúhelníku a jestli dobře dopadne.

Saša Michailidis se ptá šéfredaktorky časopisu Artikl a kurátorky Báry Alex Kašparové a výtvarného umělce Štěpána Soukupa, který je známý jako Epos 257. Víme opravdu, kdo je Banksy? Důkazy o odhalení identity britského umělce přinesla agentura Reuters. Změní to něco v pohledu na jeho satirické dílo, které nese politické nebo humanisticke poselství? Bude jeho tvorba ještě dražší? Neztratí své kouzlo?

Ke stému výročí narození Milese Davise vydal své dvanácté album Sorry Miles!. Deska odkrývá pravé autorství klasických jazzových skladeb, které jsou mylně připisovány Milesi Davisovi. Zároveň jde ale o poctu tomuto geniálnímu jazzmanovi. „Nepotřebuju hodnotit osobnost Milese Davise, nekazí mi to požitek z jeho hudby,“ vysvětluje ve Vizitce.

Pojďme si povídat o lásce, když je jaro. O lásce kolem bourců morušových. V Lyonu jich dosud hrstka přebývá, a to díky dámě, která se jmenuje Elíza. Pro ty, kdo neznají historii našeho města je třeba říci, že Lyon byl přibližně po tři století evropským centrem výroby hedvábí. A až do roku 1850 byl hedvábnými červy doslova obklopen, neboť každý malý sedlák v okolí měl kůlnu, kde v teplých měsících vykrmoval morušovými listy svou vlastní populaci housenek.