Vltava

Vždycky mě fascinovaly utopistické architektonické projekty a návrhy, i když velké ideje s cílem vytvořit lepší svět skoro nikdy nedopadly dobře. Snahy vyřešit velké problémy lidstva jedním jednoduchým řešením jako by byly skokem do propasti. Už když se podívám na to, proč a jak vznikla idea obchodních center, je tato zákonitost zřetelná. Na začátku této myšlenky byl vídeňský architekt Victor Gruen, který emigroval do Ameriky.

Většina mých příbuzných z tátovy strany žije v Řecku. V Řecku nebo jinde ve světě. Když táta utekl z občanské války a přijel s ostatními dětmi v roce 1948 do socialistického Československa, bylo mu patnáct, vážil 38 kilogramů a společně s ostatními sourozenci a tisíci dalšími oběťmi bydlel pár let po dětských domovech.

Jak nastoupí červenec, vždycky mě to napadne. U žádného jiného měsíce přitom nic podobného neprožívám, což je paradox. Věc se týká našich názvů jednotlivých měsíců, které – jak známo – nejsou odvozeny od názvů latinských.

Vyrazit ráno sama do ulic města, o němž nic nevím. Vyjít z hotelu, rozhodnout se pro jeden směr a tím se vydat. To se mi nedávno podařilo v dánském Aarhusu; nový den mohl přinést cokoli.

Jeho listy jsou trochu zaprášené. A moje okno je na úrovni jeho koruny. Ty listy každé ráno pozdravím, pohladím a poděkuju jim. Venku je totiž čtyřicet tři stupňů a tenhle jasan moje okno stíní. V Madridu začíná léto a vedro ještě není na španělské poměry nesnesitelné. Ten mohutný jasan roste v boční ulici a stíní madridský Goethe institut, kde jsem na čtrnáct dní ubytovaná.

Slouží patriarcha Tomáš Butta spolu s farářkou Terezo Šmejdovou Koselovou a brněnským biskupem Jurajem Dovalou. Káže pražský biskup David Tonzar.

Slouží P. Zdeněk Mareš.

Celebruje Mons.Martin David, biskup ostravsko-opavský. Koncelebrují biskupové z Čech, Moravy a Slezska. Slovem provází Jan Hanák.

Drastické okolnosti života básníka Jana Zahradníčka jsou námětem historické povídky Miloše Doležala a podávají otřesné svědectví o komunistických praktikách.

Jeho první sólový film Sbormistr je volně inspirovaný kauzou kolem Bambini di Praga. Rád by ale, aby měl obecnější platnost. „Do devadesátek jsem film zasadil kvůli tomu, že mně tehdy bylo jako hlavní představitelce, byla v tom lehká nostalgie. Příběh sbormistra je pro devadesátky příznačný. Doba se neohlížela na nic a neměla zpětné záklopky,“ říká ve Vizitce.

Letní semestr je konečně za námi. Nastává čas prázdnin a exkurzí, tedy takových menších výletů za poznáním, na které budou jednou studenti daleko víc vzpomínat než na klasickou výuku ve třídě.

Už jsou to tři roky, co se jihomoravský Mikulov stal mým druhým domovem a já se ho pořád nemůžu nabažit. Město zasazené uprostřed už tak mimořádně malebného kraje jako by bylo exklávou nějaké středomořské země. Tvářnost terénu, podnebí, architektonické památky, vegetace, vinařská kultura, teplomilná havěť – v mnoha ohledech si tu člověk připadá jako v letovisku někde na jihu.

Vášeň – samozřejmě především ta v hudbě – je podtitulem letošního ročníku Smetanovy Litomyšle, kterou prvním rokem umělecky vede Marek Šulc. Vystudovaný operní zpěvák a hudební manažer má za sebou zkušenosti například z Rádia Classic, sboru Schola Gregoriana Pragensis nebo z festivalu Lípa Musica. Jako pedagog působí na hudební a taneční fakultě AMU v Praze. Která z předešlých zkušeností mu v Litomyšli pomáhá nejvíc?

Britský dokumentarista a tvůrce Adam Curtis má na britské veřejnoprávní stanici BBC výsadní postavení. Dostal k dispozici neomezený přístup k archivním materiálům této televize, postupně je prochází a ze starších záběrů vytváří dlouhé, dokumentární eseje zpracovávající zásadní otázky současného světa.

Před dávnými lety, když jsem byl ještě studentem, účastnil jsem se jakéhosi mezinárodního setkání v Alsasku, konaného u příležitosti rozšíření Evropské unie o to, čemu se dnes někdy říká východní křídlo. Sešlo se nás tam tenkrát pár desítek z Polska a Česka, ale také z Německa a Británie a měli jsme se společně zamýšlet nad tím, co pro nás znamená Evropa.

Je hlavním dramaturgem letošního Měsíce autorského čtení s tématem EXIL. „Ztráta vlastní domoviny nutí autora podívat se na to, co jsem já zvenčí, to vede k obrovsky hlubinné reflexi,“ říká ve Vizitce. Prakticky i teoreticky se věnuje i divadlu, překládá nejen Shakespeara, spoluzaložil hudebně dramatickou společnost Ensemble Opera Diversa a je autorem divadelních a rozhlasových her.

Vyrazil jsem pozdě, vyčítal jsem si cestou, okolo které se smrákalo – ale když se zjevila veranda říční hospody, už naplno rozsvícená, zdálo se mi, že denního světla zbývá koneckonců dost a že právě tenhle obraz jsem chtěl vidět. Knajpa z černého dřeva a skel se blyštěla do světlého soumraku a odrážela v řece, z níž se ještě vytrácela poslední modř.

Káže kapitán František Pekárek, národní ředitel sborové práce.

Už od středověku se lidé vydávají na poutě, aby se více spojili sami se sebou i s tím, co je přesahuje. V dnešní době pouť není jen duchovní a tělesný zážitek, ale často i významný životní předěl, jak popisují poutníci do Santiaga de Comspostela. Ročně se jich tam vydají tisíce. Byla mezi nimi i Markéta Nekolová, autorka knihy Běž, řekla cesta, kde představuje devět poutí rozmanitých lidí – různých věkových kategorií, profesí i motivací.

Svatý Petr a Pavel. A český bratr Velenský, který měl světovou odvahu.