Vltava

Co obnáší, když je tuzemský film vyslán jako kandidát na Cenu americké Akademie? Saša Michailidis se ptá Václava Marhoula a Jana Macoly.

Festival Divadlo je koncipován jako showcase toho nejlepšího, co nabízí současné české divadlo. Každoročně ale přiveze i výběr progresivních zahraničních titulů. Těm letos vévodí inscenace Hekuba, ne Hekuba v provedení Comédie-Française. Doplní ji pětihodinová francouzsko-německá koprodukce, nejlepší inscenace současné polské hry (dle ocenění Grand Prix) a produkce u nás již zavedeného maďarského divadla Örkény Színház nebo Slovenského národného divadla.

Velkolepá Mahlerova 8. symfonie, přezdívaná jako Symfonie tisíců, zazní zítra a pozítří v Obecním domě v Praze na mimořádných koncertech k zahájení jubilejní 90. sezóny FOK.

Dříve se jí říkalo masová chuť. Lze ji najít mimo jiné ve fermentované zelenině. Po sladkosti, kyselosti, hořkosti a slanosti je umami, doslova přeložené jako „chutné“ nebo „lahodné“, pátou definovanou chutí. Spisovatelka Petra Hůlová kolem tohoto motivu vystavěla rozhlasovou hru Kolonie Umami. V režii Johany Ožvold s Pavlou Beretovou v hlavní roli Věry ji premiérově uvedeme dnes večer.

Stojí za unikátní publikací Identita – příběh českého grafického designu. „Grafický design je u nás popelka a otloukánek a naší snahou je zdůraznit, že tu s námi je neustále, od začátku života až do jeho konce, jen si toho nevšímáme,“ říká ve Vizitce. Proč je dobré investovat do vizuálních podob veřejného prostoru a čím ji uchvátilo Japonsko? Ptá se Ondřej Cihlář.

Festival Divadlo je koncipován jako showcase toho nejlepšího, co nabízí současné české divadlo. Každoročně ale přiveze i výběr progresivních zahraničních titulů. Těm letos vévodí inscenace Hekuba, ne Hekuba v provedení Comédie-Française. Doplní ji pětihodinová francouzsko-německá koprodukce, nejlepší inscenace současné polské hry (dle ocenění Grand Prix) a produkce u nás již zavedeného maďarského divadla Örkény Színház nebo Slovenského národného divadla.

Třetí rok pořádám spolu s Kamilou Šeligovou, ředitelkou knihovny v Šumperku, malý festival literárních čtení Kniha v lázni. A nejde mi o nic jiného, než o to, aby se z toho stala tradice. Za tři roky se samozřejmě žádná tradice neudělá, ale je to tak trochu jako když se u nás v Jeseníkách pokoušíte něco vypěstovat. Třeba nějaký keř.

Saša Michailidis se ptá publicistky z webu protisedi.cz a moderátorky Radia 1 Jany Kománkové a filmového režiséra, spisovatele a novináře Šimona Šafránka. Od 5. září je v kinech celovečerní a trochu netradiční dokument o kapele Tata Bojs. Loni zase zaujal film o PSH. Jaké jsou obecně domácí hudební dokumenty? Jak se točí? A jak se liší od těch zahraničních?

Režírovala první rozhlasovou hru spisovatelky Petry Hůlové Kolonie Umami, kde používá téma kvašení a fermentace jako paralelu k fungování společnosti. Jak se jí jako filmařce pracuje s audiem? Jak to, že je zvuk u filmu až na konci výrobního řetězce? A proč ji lákalo natočit film podle knihy Dani Horákové O Pavlovi? Ptá se Karolína Koubová.

Vášeň pro moderní architekturu a současný design u Adama Štěcha dobře známe z vltavského vysílání. Brzy budeme mít možnost ocenit i jeho dlouholetý zájem o funkční a dekorativní architektonické detaily. Zachytil je na dvou a půl tisících snímků, které pořídil ve více než čtyřiceti zemích světa. Všechny budou k vidění na výstavě s názvem ELEMENTS ve vídeňském muzeu MAK. Na jaká místa se za nimi vypravil a jak důležitou událostí je pro něj vídeňská prezentace?

Festival Divadlo je koncipován jako showcase toho nejlepšího, co nabízí současné české divadlo. Každoročně ale přiveze i výběr progresivních zahraničních titulů. Těm letos vévodí inscenace Hekuba, ne Hekuba v provedení Comédie-Française. Doplní ji pětihodinová francouzsko-německá koprodukce, nejlepší inscenace současné polské hry (dle ocenění Grand Prix) a produkce u nás již zavedeného maďarského divadla Örkény Színház nebo Slovenského národného divadla.

Filip Suchomel (1966) je český historik umění, japanolog a pedagog. Od jara roku 2023 působí jako ředitel Oblastní galerie Liberec. Ve své odborné práci se dlouhodobě zabývá japonským a čínským užitým uměním, grafice a fotografii. Od roku 1994 pracoval v Náprstkově muzeu v Praze jako vedoucí asijského umění. Po stipendijním pobytu v Japonsku byl v polovině devadesátých let jmenován ředitelem Sbírky asijského umění v Národní galerii Praha.

Přítel mi vyprávěl o poutníkovi, jeho jméno jsem zapomněla, který cestou do Jeruzaléma překonal mnohé těžkosti a nebezpečenství jen proto, aby se, ve chvíli, kdy měl svaté město na dosah, obrátil a vrátil domů.

Slouží farář Marek Bendy Růžička.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Boston nikdy neměl většího malíře. Morbidní a děsivé Pickmanovy obrazy ale nevznikají z čiré fantazie. Zanícený umělec našel děsivý zdroj geniální inspirace. Premiéru povídky amerického klasika hororových příběhů poslouchejte online.

Možnost zakusit prostor, čas i vlastní tělesnost tak, jak jsme je zatím nezakusili, nabízí celosvětově uznávaný umělec v pražské Galerii Rudolfinum. Na výstavě Antony Gormley/Pavla Melková představuje vedle velkoformátových kreseb pozoruhodné instalace a objekty, ve kterých nezkoumá jen kvalitu a možnosti prostoru, ale především lidskou schopnost vnímat, cítit a prožívat. S globální hvězdou sochařského oboru se u příležitosti jeho pražské prezentace setkala Markéta Kaňková.

Saša Michailidis se s hosty ohlédl za benátským filmovým festivalem. Mluvili jsme také o revitalizaci pražského náměstí Jiřího z Poděbrad, kde byl zbourán výdech z metra. Zajímalo nás, jak se školy vyrovnávají s nástupem umělé inteligence. A bilancovali jsme činnost Kreativní Prahy, což je organizace, která se zabývá rozvojem kultury v hlavním městě.

„Vždycky jsem tvrdil, že v takzvaném undergroundu nejde především o hudbu, ale hudba je médiem k tomu, aby se setkali lidé spříznění volbou či podobného názoru na svět,“ řekl básník, publicista, výtvarný kritik a hybatel českého undergroundu Ivan Martin Jirous. Jeho nedožité 80. narozeniny připomene 21. září komponovaný večer s hudbou, filmem a čtením pořádaný Guerilla Records v prostoru Archa+.

Ve filmu Janžurka chtěla ukázat především schopnost Ivy Janžurové napojit se na lidi kolem sebe a taky ukázat, jak i ve vyšším věku dokáže fungovat a myslet. „Prala se ve mně role dcery a role režisérky,“ přiznává ve Vizitce. Co ji zaujalo na příběhu nepálského chlapce Purny, o němž bude její další dokument? A proč je odjakživa snaživá? Ptá se Karolína Koubová.